Tato kniha je více lyrická, než cestopisná. Kdo čeká dějový spád, možná bude zklamán, i když kapitoly svoji dějovou linku vždy mají. Je to však překrásná výprava s otevřeným pohledem na svět. Autorka si klade na cestě životní otázky - zcela přirozeně, tak jak se setkává s lidmi, kulturou I krajinou a nechává odpovědi zcela otevřené. Čtenáři nic nevnucuje, to je sympatické. Styl psaní je místy těžkopádný. Každopádně tato kniha je svým způsobem jedinečná reportáž posledního zbytku nedotčeného Tibetu a nabízí i pro nezasvěcené pěknou exkurzi do místních reálií (přírodních, kulturně-historických, náboženských, antropologických, aj.). Autorčiny fotografie jsou velkým přínosem knihy a ocenila jsem i vysvětlivky k různým pojmům, které jsem neznala (sidar-šerpa např.). Dávám nakonec 5 hvězdiček, protože kniha ve mně zanechala mnoho silných dojmů a rozšířila mi obzory, ačkoliv z hlediska stylu je, řekněme, velmi neučesaná. Jsou typy lidí, kterým sedne, a proto doporučuji.

Překrásné vyprávění protknuté neméně krásnými fotografiemi. Vyprávění na mě místy působilo téměř snově, tj. občas jsem si říkal, že tak úžasná, netknutá krajina snad ani nemůže existovat. A přece existuje. Za mě se autorce síla pocitů z jejích výprav do Tibetu podařilo na papír převést na jedničku.