V zemi co dala světu Josefa II a v padesátých letech prožila nucenou internaci více než 2000 řeholníků mě fenomén klášterního života vždy oslovoval. Otec Jeroným byl 16 let nejdůvěrnější oporou mladého bratra Mikuláše, který přichází do Sept-Fons ve svých 21 letech a setkává se s nejednou obtíží. Ve vzpomínkách a dopisech obou mužů smíme nahlédnout do jejich hlubokého přátelského vztahu naplněného respektem a vzájemnou úctou. "Měl vytříbené chování, zdvořilý odstup a zdrženlivost ve vyjadřování." Část tohoto 16 let trvajícího vedení nám asi zůstane tajemstvím protože některé jemnosti jsou pro posttotalitního člověka dost vzdálené. Přesto i toto nahlédnutí je průzračnou studánkou, ve které lze zahlédnout vlastní srdce. "Věnujte se neúnavně své práci, buďte poctivý, neztrácejte odvahu, nehoňte se za úspěchem, neutíkejte před obtížemi. Řešte věci klidně. Získejte si respekt. Své síly a energii uchovejte pro věci podstatné." Druhá část jsou zápisky otce Jeronýma týkající se postupně mnohých vlivů, které utvářely jeho život i charakter. Nejvíc jsem mu záviděla léta na Zemědělské škole, kde vládla tvořivá a férově přátelská atmosféra. "Řemeslo vyžaduje energický přístup, přesné myšlení a kvalifikaci v oboru a už tím vytváří krásné lidi. Řemeslná práce, která není možná bez zachování jistých pravidel a přijímání zodpovědnosti vede ke skutečnému šlechtictví ducha. "