Dívka, která četla v metru

Naprosto souhlasím s předchozím komentem čtenáře marceltietze. Myslím, že ti, kdo jsou závislí na své každodenní (v tom lepším případě) dávce příběhů, pokud se s touto knihou potkají, poznají se v ní. A je úplně jedno, jestli s sebou pro chvíle klidu nosí krimi, encyklopedie, kuchařky, nebo historické romány, aby je otevřeli kdekoli to jde a vstoupili do nich. Já jen tiše doufám, že nádherně otevřený konec Juliettina příbehu znamená, že ho tak autorka nechá a bude mít odvahu nenapsat pokračování. p.s. mockrát tady na Databázi vídám hodnocení knih jako "odpad". A mně se líbí Solimanův přístup. I kniha, která má tiskovou vadu, se dá použít jako něco užitečného. Třeba jako záložka dveří, za kterými se skrývá něco, co nám změní život.

Hezká a půvabná jednohubka, která vás pohladí po duši. Velmi mi kniha připomínala film Amélie z Montmartru. Všechno, co se odehrávalo v příběhu mi přišlo druhořadé, důležitá byla myšlenka a pocit při čtení. Pro mě to byla relaxační masáž na pár minut. Asi už za pár týdnů nebudu vědět, co jsem to vlastně četla, ale ten uklidňující pocit si budu pamatovat. Asi to není kniha pro každého. To, co jsem od knihy čekala, jsem také dostala. Doporučuji!