Devatenáct schodů

Láska kvete v každém věku a v každé době. Nellie žije se svou rodinou v bombardovaném Londýně za války v roce 1942. Seznamuje se s americkým vojákem Rayem a je z toho osudová láska. Jenže v této době není nic jisté a tak musejí počkat. Jenže dopadne všechno dobře? Nellie zažívá krutou událost v rodině. Chovala se pak ke každému bezcitně a to se mi nezamlouvalo. Bolest je při ztrátě blízké osoby velká, ale být zlá na všechny okolo sebe mi nesedlo. Odehnala tak milého, maminku i přítele od dětství Billyho. Místy mi to ani nepřišlo jako román z války, takový málo autentický. Možná je to tím, že je román psaný pro mladé, young adult, ale i ti by měli znát nepřikrášlenou dobu války. Jak to celé dopadne, zda bude mít jejich láska šťastný konec a dočkají se konce války? Konec byl takový zvláštní, svým způsobem předvídatelný, ale četla se dobře. Jen to není úplně trhák. Možná mi ani nesedl úplně styl psaní autorky nebo překladu. Nevyvolávalo to ty správné emoce. Až epilog byl velmi dojemný. Líbila, ale číst znovu nebudu.

Zažila krutost smrti. Poznala lásku. Měla nehynoucí přátelství. Nellie a její rodina se museli vypořádat se vším, co přinesla válka. Zažili velkou ztrátu... Nellie měla naštěstí dobrou práci a podporu doma i u přátel. V tomto příběhu je smutek, naděje, pospolitost rodiny, láska i velké nesobecké gesto. Příběh není nijak komplikovaný, ale velice čtivý.