Děsy první republiky

Po několika tlustých knížkách jsem potřebovala nějakou krátkou oddychovku, a tato útlá knížka se čtyřmi povídkami k tomu byla jako dělaná. Popravdě jsem čekala něco docela jiného, nicméně tyto povídky, jejichž spojovacím článkem byly jiné světy, se mi celkem líbily.

Čtyři povídky v žánrovém duchu weird fiction, odehrávající se v kulisách první republiky. Autor mi udělal velikou radost, když pro úvod první povídky zvolil jako místo děje bohnický ústavní hřbitov, který je dnes v lidovém podání znám spíš pod názvem hřbitov bláznů. Chválím rovněž, že autor začleňuje do děje také skutečné historické postavy. Třeba hrobníka Slavatu nebo pátera Otakara Hrušku. Ke knize mám ale i pár drobných negativních připomínek. Ne všechny slovní obraty mi zapadají do slovníku první republiky a ne všechny motivace některých postav mi přijdou stoprocentně logické. V příbězích je spousta žánrových klišé a nic moc nového nepřináší, ale to za negativní nepovažuji. Atmosféra je vcelku dobrá a děj čtenáře vtáhne do bizarních, fantaskních světů. Líbí se mi též, že díky tomu, že vlastně nahlížíme do prazvláštních vzpomínek čtyř vypravěčů, tak máme i takovou drobnou dohru, jak skončili osudy hlavních hrdinů daleko v budoucnosti. Kniha mě pobavila a potěšila a o to jde především. Citace: Ustupující zima stále dovedla být protivná, zvlášť tady, bezmála v polích za starými Bohnicemi. Pršelo a z ocelově šedého nebe se mezi dešťovými kapkami snášely k zemi rovněž první nesmělé sněhové vločky. Stál jsem nad strýcovým hrobem sám, pouze v přítomnosti dvou hřbitovních zřízenců, hrobníka Slavaty a pátera Hrušky, duchovního správce bohnické léčebny.