Deník tvrdohlavého režiséra

Tohle bylo mega. Tak sakra moc upřímné, až jsem se ošívala. :) Smekám před panem Marhoulem, před jeho perfekcionismem, který je pro druhé někdy až nepříjemný, před jeho houževnatostí, pílí i pokorou. Tohle by si měli přečíst všichni, kteří jdou za vysněným cílem.

Už dlouho jsem nečetla nic tak poctivého, upřímného a inspirativního. Václav Marhoul je skvělý filmař – profík každým coulem. Při četbě mne napadala slova: perfekcionismus, profesionalita, citlivost, vlastenectví, úcta k lidem, pracovitost, tvrdohlavost, píle, houževnatost…. V průběhu četby (kterou jsem jen nerada přerušovala) jsem znovu shlédla film Tobruk, film o filmu a našla si kdejaký článek k tomuto tématu a musím říct, že Václav Marhoul vytvořil nadčasový film, který vzdává hold zapomenutým vojákům zapomenuté epizody války. A za to mu patří velké poděkování. Kdybych byla herec, klapka…, prostě kdokoli od filmu, nepřála bych si nic jiného než pracovat po boku takového člověka. Velmi ráda bych si přečetla „deníček“ o tvorbě dalšího nadčasového filmu Nabarveného ptáčete a ještě raději o tom, jak VM šéfoval Barandovu. Teď točí nový film a já mu držím palce . Děkuji za knihu i za filmy!