Koleje lidi spojují. I když, důležitější je spíš každý jeden cestující, kterého svezeme. Jsem se musel smát, když se paní řidička postěžuje, že internet dává šanci lidem se vyjádřit, ale když se jedná o ní, nemá ráda vyjádření na svou osobu. Záporná vyjádření, nutno dodat. Kladná jsou v pohodě. Prý o ní píšou, že je CITUJI: Kráva a k tomu ještě namyšlená. KONEC CITÁTU. No, podle toho, co tady píše, je to snad i pravda. Krom ředitele a svého (druhého) manžela, to tak vyznívá. Ostatní kolem ní, kteří nejsou z Moravy, jsou jen závistivci, pomlouvači a alkoholici. Že by se třeba i kladně vyjádřila k dalším řidičům tramvají, nebo výpravčím – to ne, to jsou jen trosky, o kterých nemá smysl psát. Malá ochutnávka: Ředitel se mnou prohodil několik slov a nyní chtěl na toto setkání navázat. Svět se mi otočil o 180°, když začal mluvit o tramvaji T3 Coupé. Tramvaj T3 Coupé je desingová tramvaj, o které jsem dříve četla. Viděla jsem nějaké návrhy a vím, že to bude prostě pecka. Dnes mi pan ředitel nabídl, zda tuto tramvaj nechci řídit. . . . Jak funguje T3 Coupé v reálu? Nevozí nasraný Pražáky ráno do práce a večer z práce, (i když by se k tomu hodila, díky jedněm dveřím), ale místo toho převážně vozí rozjařené Japonce a další chlastací tůristy. Ano, v T3 Coupé se podává šampaňské (nebo Becherovka) a chlebíčky. O tom si normální cestující v Pražské MHD může nechat jen zdát. Ale také si Godzilláci za to hodně připlatí. Proto jsou tak neustále sluníčkové rozesmátí i přes ty roušky, které snad nesundají ani při spaní. Proto je v této tramvaji tak neustále veselo. To jsou pak pro vás, jako řidiče, obyčejní cestující póvl, kterým jen můžete z kabiny vesele mávat a posílat polibky. Citát: Nejkrásnější pohled na svět není z koňského sedla, ale z místa řidiče historické tramvaje. Celej ten deníček je tak sluníčkovej až je to k z blití. Už jsem jen čekal, kdy na Hradčanech přeběhne přes koleje růžovej jednorožec a na Pražském hradě proletí včelka Mája s drážní lodičkou na hlavě a bude řvát „Jízdenky, prosím!!!“. Japonci by godzillu, to chápu, ale momentálně fotěj panorama Prahy a mávají na paní řidičku. To je ona, ona je první, ona je jediná, ona má všechny ráda . . jájájájenomjá!!!!! Strašný! Citát: Mít rád veřejnou dopravu není ostuda, naopak. Do půlky deníčku je to jen vychloubání. (a musím uznat, že i sem tam nějaká důležitá historická informace) Od půlky už je to jen samé opakování (a musím uznat, že i sem tam nějaká důležitá historická informace) a už jsem ke konci skoro usínal a zíval nudou. Je to opravdu nádhera, takovou práci by měl každý zkusit. Řídit tramvaj znamená jen posílat úsměvy, mávat na lidi, děkovat jim za to, že mi taky mávaj, nechat se obdivovat, dostávat dárky a výplatu. Dávat . . . No není to paráda? Tak tedy, vy, co to ještě neznáte, zavolejte na telefonní číslo, které je u každého jízdního řádu na každé zastávce a staňte se kolegy tady paní řidičky, ať na sebe můžete každý den mávat a mávat a mávat . . . Citát: V životě je získávání informací důležité.

K Tramvajačce jsem se dostala víceméně náhodou. Karolínu jsem neznala a její příspěvky na sítích nikdy nečetla. Možná i proto mi chvíli trvalo, než jsem se do jejího deníku začetla a zorientovala se v tramvajácké terminologii. Postupně si mě ale získala svou upřímností a optimismem, přestože její život často nebyl jen procházka růžovou zahradou. Zvlášť v druhé polovině knihy vás pustí do svého soukromí trochu víc a vy jí nejen držíte palce, ale při čtení se začnete usmívat stejně, jako ona na své cestující. Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami, nakonec vyhrálo lepší hodnocení, protože: 1) už vím, že v Praze jezdí hned několik druhů tramvají a některé z nich jsou vážně unikátní kousky, 2) si vážím upřímnosti, se kterou šla Karolína s kůží na trh, 3) je kniha moc pěkně graficky zpracovaná. P. S. Nadšenci do tramvají a kolejových vozidel si rovnou mohou připsat ještě jednu hvězdu :-)