Deník tajemné expedice

Už se vám někdy stalo, že jste se do knihy zamilovali na první pohled? Nádherné ilustrace, které si musíte neustále prohlížet, vás vábí a už se zkrátka nemůžete dočkat, až se do knihy pustíte. A pak čtete a čtete a nic. Příběh s vámi prostě nic nedělá a ve vás se pomalu rozlévá pocit zklamání… A přesně tohle se mi stalo s knihou Deník tajemné expedice. Deník tajemné expedice tvoří dvě dějové linky - ta první je obsah deníku, tedy popis výzkumné expedice do neznámé krajiny, ta druhá je ukrytá v grafickém zpracování knihy, tedy příběh chlapce vydávajícího se po stopách onoho deníku, který mu byl předán. Začnu tím, co mě nadchlo, a to grafické zpracování knihy (tedy linie chlapce). Něco tak nádherného jsem už dlouho neviděla, smekám klobouk před ilustrátorkou Kateřinou Kratochvílovou. Listovat knihou a prohlížet si ilustrace bych mohla od rána do večera (ano, až tak jsem byla nadšená). Ovšem když říkám A, musím dodat i B. Samotný příběh, tedy obsah deníku, už tak skvělý není. Obsahově sice má potenciál, obávám se však, že nebyl příliš využit. V příběhu jsem postrádala napětí, vypravěč mě bohužel nedokázal vtáhnout do děje. Celé jsem to tak nějak prolistovala a najednou byl konec - a já si říkám, to je všechno? To jako vážně?! Kde je nějaká pointa? Kde je něco, co mi měl příběh předat? Nerada to říkám, ale tohle pro mě bylo velmi nudné čtení zabalené do nádherného grafického kabátku, bohužel. Možná kdyby byl celý příběh podán jako grafický román, sedl by mi lépe. Anebo také ne, třeba to není příběh pro mne. Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.