Těsně před prázdninami jsem se dozvěděla o "převyprávění" Lolity, jenž je pro mě jednou z nejlepších knih, které jsem do nynější doby přečetla. Takže volba letního čtení byla jasná. Rozhodně se jedná o silný zážitek, už jen kvůli syrovosti stylu vyprávění, ale někdy to i na mě bylo trochu moc. Ale neberu to jako minus, už jen díky tomu na knihu rozhodně nezapomenu, ale to je asi tak jediný důvod, proč ji budu uchovávat v paměti.

Kniha, kterou má smysl číst až po originálním díle Lolita od Vladimíra Nabokova. Až poté si čtenář klade otázky, které mají částečně odpovědi v Deníku L. Nesmíte očekávat zrcadlový obraz příběhu vrcholného díla Nabokova. V Deníku L. čteme pohled Dolores na stěžejní i zcela vynechané úseky jejího života, které si při četbě Lolity jen můžeme domýšlet. Některé pasáže mi vůbec do původního příběhu nepasovaly, jiné zcela explicitně popisují scény v Lolitě jen naznačené. Deník L. je však svébytné dílo napsané desetiletí po originálu a jako kniha doplňující zamlčené skutečnosti stojí za přečtení.