Deník Končilky

Končilka provádí a snaží se získat pro duše klid aby mohli dál pokračovat do cyklu. Kniha je napsaná ze strany právě Končilky a i ta se snaží najít svojí cestu. Dostáváme spoustu malých příběhů které vás buďto dojmou k slzám smutku nebo smíchu. S Končilkou také v knize vystupuje její parťák Třeštík se kterým vyvede kde jakou neplechu. Od knihy jsem toho moc neočekávala ale o to jsem byla ráda jak mě mile překvapila. Líbilo se mi jak je kniha napsaná z pohledu Končilky a jejími oči poznáváme svět který ona zná pouze z vyprávění a krátkých návštěv. Mnoho krátkých ale velmi dojemných příběhů vás chytí za srdce aniž by jste to chtěli. Naprosto mě zničila kapitola s pesanam, sama jsem o jednoho přišla o to bolestivější to bylo ale krásně jsem si zavzpomínala. Končilka která přeskakovala z tématu na téma mě možná chvílemi štvala .. ale brala jsem to tak že je to součást její osobnosti takže to neberu jako mínus. I když chvílemi jsem byla smutná, následovaly hned za smutkem chvíle smíchu a radosti. A to si z této knihy odnáším, že po smutku následuje radost a konec je jen nový začátek. Netušila jsem jak mě tato kniha dostane a věřím že si ji v srdci ponesu velmi dlouho. Děkuji za možnost k přečtení této knihy a za účast na štafetě pořádané přímo autorkou @majkybeni, jinak bych se ke knize ani nedostala, což by byla obrovská škoda.

Zdravím tě, človíčku. Jsem Končilka. Že nevíš, kdo to Končilky jsou? Nevadí. Ono se o nás moc nemluví, ale určitě znáš našeho pana šéfa. Vy mu říkáte Smrťák. A my, Končilky a Končiláci, mu pomáháme. Sám by totiž na všechnu tu práci nestačil. Já se starám o duše domácích mazlíčků, kteří už s vámi nemohou být. Povídám si s nimi a pomáhám jim najít klid, aby mohli jít dál. Jelikož kniha řeší závažné téma, bála jsem se, jak bude celý příběh uchopen. Přece jen je publikace určena mladším čtenářům, a ti jsou mnohem citlivější než my dospělí. Mé obavy ale byly naprosto liché. Autorka vážné téma smrti popsala něžně, mile a hravě. Takže myslím, že děti od 8 let budou nadšeny. Celou knihou nás provází Končilka číslo 3530. Ta si píše deníček, který nakonec my čtenáři držíme v ruce. A jak to už u deníčků bývá, není to úplně plynulé čtení. Končilka skáče z jedno ho tématu na druhé. Popisuje, co vše zažila, a s její chaotickou povahou je to někdy vážně jízda. Tohle přesně ale znám i u svých dětí, pokud mají hodně zážitků, neví, o čem vyprávět dříve. Někdy tak docházelo ke zbytečnému opakování myšlenek. Končilku nejde nemilovat. Její roztomilá povaha a ztřeštěnost ji ale přivedou do mnoha problémů. Některé příběhy jsou humorné, jiné k zamyšlení. Jisté je ale jedno – nudit se nebudete. I když místy jde o velmi poučné čtení, vždy je podáno čtivě a s lehkostí. Kniha se nezabývá pouze smrtí. Vysvětluje i mnoho jiných věcí. Například: Jaké máme roční období? Proč se střídá den a noc? Naráží i na téma rasismu, válek, kompromisů, přátelství a mnoho dalšího. Řečnické otázky, které prostupují celou knihou, přímo vybízejí k interakci s dětmi. Můžete je nechat na otázky odpovědět a pak téma rozvést do větší hloubky, nebo si na ně můžete zkusit odpovědět sami. Tahle interakce dodává knize punc neobvyklosti. Děti budou rozhodně milovat to, že jsou vtaženy přímo do děje. Přiznávám se, že i se mnou emoce při čtení mávaly. Zažívala jsem nostalgii, když jsem vzpomínala na mé zesnulé pejsky, a smála se, když Končilka netušila, co jsou hnědé kuličky, které padají z králíka. Co mě ale nejvíce dostalo, byl konec. Autorka celý příběh zakončila s nadějí.