Deník kastelána

Tahle kniha byla taková zvláštní, humor žádný, tajemno ano, ale nedovysvětleno, jediný kdy to bylo čtivý a napínavý byla část, kdy byla vážně nemocná Evička. Dočetla jsem ji, takže nakonec 2 * má, ale musím říct, že Aristokratky se autorovi povedly lépe.

Tak tohle si fakt čtenář nezasloužil! A nezasloužil si to ani samotný příběh! Od knížky jsem si moc neslibovala, půjčila jsem si ji spíš ze zvědavosti, ale hned na začátku mě čapla a do konce nepustila. Nevím, jak bych to popsala a co bych upřednostnila. Líbilo se mi vyprávění formou deníku psaného kastelánem, který opustil velkoměsto a nastěhoval se do zámku, ačkoliv k tomu neměl žádný zvláštní důvod ani žádné zkušenosti. Líbily se mi postavy, které jej provázely jeho příběhem, o kterých jsem mnohdy nevěděla, co si myslet, ale které byly všechny pomilováníhodné. Moc se mi líbily nadpřirozené věci, které jemu i jeho manželce a dcerce začínaly vstupovat do života čím dál víc. A líbil se mi styl Bočkova psaní, to tedy moc. NELÍBIL se mi závěr, protože žádný nebyl. Tedy byl, ale jiný než jsem čekala. Takže vlastně nebyl. Kdyby bylo alespoň přislíbeno nějaké pokračování....

K deníku jsem se dostal až po třech dílech aristokratky. Nevím proč (vlastně vím), ale čekal jsem úplně jinou knížku. Než jsem po pár kapitolách pochopil svůj omyl, bylo pozdě a nedokázal jsem se odrhnout. ´Kniha je výborná. Jen ten konec nebyl úplně podle mého gusta, ale tím kniha jen získává na realističnosti.

Tahle kniha byla taková zvláštní, humor žádný, tajemno ano, ale nedovysvětleno, jediný kdy to bylo čtivý a napínavý byla část, kdy byla vážně nemocná Evička. Dočetla jsem ji, takže nakonec 2 * má, ale musím říct, že Aristokratky se autorovi povedly lépe.

Musím hned zpočátku říci, že asi nejsem zrovna typický čtenář této knihy. Kdysi dávno jsem totiž celkem pravidelně jezdil na zámek Červená Lhota a znal se s tamním kastelánem (tenkrát se říkalo ředitel), skvělým člověkem. A jelikož jsem zrovna procházel podobnými "existenciálními" stavy jako Evžen Boček, zcela vážně jsem tehdy uvažoval o tom, že "s tím v Praze seknu" a půjdu taky někam na zámek. Je to sice už dost dlouho, co mne to bralo opravdu fest, ale občas i teď se mi ta touha připomene.... A proto jsem rád, že mám Deník kastelána v knihovně. Protože až se ta mrcha utkvělá znovu vynoří, bude mi stačit sáhnout po modré knížce s červenou hvězdou - a budu vyléčený :-) Podle toho taky berte mé hodnocení, knížka má pro mne prostě jinou hodnotu. A ač obálka (trochu nešikovně, že) napovídá pouze jednu hvězdičku, budu velkorysý a dám čtyři... Dal bych i pět, ale to by musel být autorův způsob psaní trochu konzistentnější. Text působí neurovnaným dojmem, chvilku spisovný, chvilku nespisovný, chvilku knižní, chvilku vulgární. Taky mne napadlo, že je to třeba schválně, aby to celé působilo deníkově, či že je celý text naprosto autentický deník, vydaný bez jakýchkoliv dodatečných úprav. Jenomže jednak si to nemyslím, a i kdyby to tak nakrásně bylo, tak mne to stejně nebere...