Obcas clovek v "Levnych knihach" narazi na poklad. O Dni trifidu jsem mela nejake matne povedomi jako o klasice sci-fi a knize, kterou bych si jednou mela precist. Jelikoz ale sci-fi vlastne nectu, asi by na seznamu "jednou si prectu" zustala hodne dlouho. No ale kdyz uz tam lezela za cca 60 Kc - nekupte to. Cestou domu jsem ji otevrela, ze se jen podivam na zacatek ... no a najednou jsem byla na strane 50, ani jsem nevedela jak. Ano mohlo to byt delsi, mohlo tam byt vice postav, ktere se zdrzi vic nez jen chvili, ale i tak se mi to hodne libilo. Zadne prekombinovane nebo prehnane akcni sceny, ale dobre plynouci kniha s nadcasovym pribehem. Donutil me premyslet o tom jak se svet stale zrychluje (coz je i hezky shrnuto na zacatku doslovu), jak je v vlastne v moderni dobe jednotlivec sam o sobe neuzitecny, co vsechno potrebujeme k zivotu,jak nam to za normalnich okolnosti pripada samozrejme atd. Nevim jak vy, ale ja bych byla v pripade nejake katastrofy uplne k nicemu, protoze o tom jak se vyrabi/delaji/funguji i ty pomerne jednoduche veci nevim vlastne vubec nic.

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už dávno a teď jsem na ni znovu narazila. Ale je teď vhodná doba na čtení "postapo"? Určitě ano, i když je teď hodně zle, rozhodně je někde hůř. Takže nesmíme přijít o optimismus. Vyprávění pana Wyndhama skutečně umí vtáhnout do děje. Doporučuju k přečtení.