Démonologové

Mám fakt rád horrory, různé strašidelné příběhy a bubákoviny všech mastí a barev. Ale jakmile je tam „podle skutečných událostí“ nebo alespoň náznak reality, začne mi v hlavě vřískat démonický hlas skepticismu. Na manžele Warrenovy a jejich práci si asi musí udělat obrázek každý sám dle dostupných informací. Já z nich, tak nějak kulantně řečeno, moc nadšený nejsem. K této knize? Čistě jen úsměvně (a ano, možná škodolibě) – někdo, kdo podle svých slov prakticky desetiletí zkoumá démonické projevy a setkává se s démonickými věcmi jen tak nechá několik dní až týdnů ve svém domě volně povalovat, opět dle jeho slov, opravdu démonickou a strašidelně nebezpečnou věc, volně přístupnou všem návštěvníkům? Oba svorně tvrdí, že by se s duchy a émonickými bytostmi nemělo mluvit, protože jim tím přiznáváte jejich status a současný status quo, v knize je ale hned několik citací záznamů, kdy Warren s těmito bytostmi dlouze rozmlouvá a ještě s nimi vesele vtipkuje? Chápu zkratkovitost kvůli rozsahu knihy, ale opravdu duchové a démonické entity vyvinou tolik i několikaletého úsilí, aby stačilo přijít, udělat prsk prsk svěcenou vodou, vytáhnout (samozřejmě křesťanský) kříž, pronést několik vět a oni se stáhnou a je hotovo (a sám Warren v knize prohlašuje, že většinou stačí provést jen první úkon)? Warrenům se musí uznat, že mají odpověď na všechno, jen to někdy zavání kličkováním. A jen tak mimochodem, řekl bych, že dneska se k této a podobným knihám o Warrenových dostanou lidi většinou hlavně díky sérii V zajetí démonů, o níž si myslím, že Warrenovým (jejich vykreslením) fakt ublížila. Mno, ale jako „sbírka“ strašidelných příběhů, které inspirovali několik filmových horrorů, to funguje.

„Nevěděla jsem, že používám další smysl, který ostatní lidé nemají,“ vzpomíná Lorraine. „Myslela jsem si, že všichni mají od Boha dar vnímat jako já,“ žertuje Lorraine, „tedy všemi šesti smysly. Když mi bylo dvanáct, zjistila jsem ale, že je to všechno trochu jinak.“ Jestli nevěříte v nadpřirozeno, tak tuhle knihu ignorujte, protože to není nic pro vás. Ale pro vás, které v nadpřirozeno věříte, milujete horory podle skutečných událostí, tak si tuhle knihu rozhodně nemůžete nechat ujít. Ed a Lorraine Warrenových mají reputaci jednoho z nejslavnějších vyšetřovatelů paranormálních jevů na světě. Lorraine je nadaná jasnovidka, zatímco Ed je jediný nevysvěcený démonolog, kterého katolická církev uznává. Manžele Warrenových stáli za vyřešením asi 10 000 případů paranormálních jevů... Podle jejich příběhů byla natočena spousta hororů... V zajetí démonů, Annabelle, Amytivile, Sestra... Kniha obsahuje skutečná svědectví, rozhory, popisy nahrávek, fotografie prokletých předmětů, ale i míst činů. Popisy příběhu, které jsou plné prokletí, duchů, ďáblů, ale i samotného satana. Příběhů tak děsivých, že by jsme si je ani v nejhorší noční můře nedokázali představit. Při čtení knihy pocítíte vzrušení, zvědavost, ale taky děs, strach a hrůzu. Když ke mě ve snu promlouvala, řekla mi něco, co jsem pochopil až mnohem později, teprve v dospělosti. „Edwarde,“ řekla mi, „ukážeš cestu mnoha kněžím, ale sám nebudeš nikdy kněz.“ No, a dneska sice nejsem kněz, ale úzce s nimi spolupracuji a vedu ty, kdo si zvolili práci v oblasti démonologie a exorcismu. Čili, upřímně řečeno, má práce není nějaké vznešené poslání. Spíš bych řekl, že prostě žiju to, k čemu mě osud dovedl.“ Myslím si, že manželé Ed a Lorraine Warrenových jsou ze všech lidí, kteří se zabývají paranormální jevy ze všech nejlepší, takže když jsem se dozvěděla, že je o nich kniha, tak jsem ji prostě musela mít. Podle popisu jsem ale čekala něco jiného. Líbilo se mi, že tam bylo spoustu příběhu, ale že tam bylo popsáno i všechno ohledně paranormálních jevů, duchů, démů, vymítaní, posednutí a tak. Působivé bylo i to, že v knize byly popsány přímé rozhovory Eda a bytosti z druhé strany. Úžasné byly i fotografie z nějakého místa, které vyšetřovali. Kniha se mi líbila, byla zajímavá, ale když jsem ji četla, tak jsem cítila neklid. Vždycky jsem věřila, že existuje něco mezi nebem a zemí, něco... co se nedá vysvětlit. Od malička mě takové věci zajímali. Fascinuje mě, jak je něco takového vůbec možné, co všechno je možné. Věřím tomu, že někteří lidé mají opravdu dar, který vám umožňuje vidět duchy, spojit se s lidmi, kteří jsou po smrti. Když o něčem takovém čtu, tak si sama kladu otázky, jestli je opravdu nějaký posmrtný život? Existuje opravdu nebe a peklo? Setkáme se po smrti se všemi svými blízkými? Co se po smrti stane s naší duší? Přijdu do pekla nebo do nebe? Budu po smrti moct dohlížet na své blízké, kteří budou stále naživu? A spoustu dalších otázek, na které bych chtěla znát odpověď.