Zjevně se shodujeme, že jde o prakticky využitelný popisný přehled tématu historie české detektivky. Nejde samozřejmě jenom o prostý popis. V knize jsou reflektovány vývojové trendy, rozdělené do pěti historických období. Z metodického hlediska pracují autoři s okruhem primárních a sekundárních dat (údaje o autorech, samotné romány, recenze, rozhovory, údaje o jednotlivých nakladatelstvích, kulturní, politické, ekonomické a sociální souvislosti doby). Zde se pak otevírá prostor k diskusi využitých metod pro zpracování těchto dat. Kniha je někdě na pomezí popularizace a vědeckého přístupu (nejde o výsledek výzkumné práce, financovaný z prostředků vědy). Úvahy o možných metodách zpracování dat zde jsou samozřejmě diskutabilní, ale jejich význam spočívá ve vztahu k dalšímu navazujícímu směrování v této oblasti a především k vývoji našeho poznání. Hlubší analýze vývoje kriminální prózy ve vztahu k dobovým souvislostem a zahraničním trendům, by v knize prospěla podrobnější úvodní kapitola, která by se věnovala teoretickému zázemí vývoje subžánrů kriminální prózy. To by pak umožňovalo hledat efektivněji determinanty vývoje subžánrů v konkrétních časových obdobích a jejich kontextu v českém prostředí, včetně srovnání se zahraničním vývojem. Lze však předpokládat, že se tomu budou autoři dále věnovat a je to také možnou výzvou pro diskuse samotných čtenářů, např. v rámci čtenářských klubů, či v příspěvcích v literárních časopisech. Kniha je k tomu velice dobrým základem. Pavel Mandys se ostatně věnuje tématu současné kriminální prózy v Evropě i v ČR v sérii časopiseckých článků. Základní vývojové trendy kniha zachycuje. V návaznosti na probíhající diskurz novějších přístupů literární vědy je možné tyto poznatky promítnout také do diskusí nad vývojem subžánrů "detektivek" nebo přesněji kriminální prózy. Autorům by mohlo v jejich další práci pomoci pokud by se podařilo získat pro autorskou spolupráci historika, orientujícího se v současných dějinách, resp. v dějinách 20. století (avšak ani zde není současná situace jednoduchá, čemuž odpovídají poměrně turbulentní debaty v komunitě historiků). Interpretace vývoje dobových souvislostí by neměla být odvozena jen od osobních preferencí a názorů ve vztahu k jednotlivých vývojovým etapám. Současná literární historie se také více otevírá multidisciplinárnímu přístupu. Ale takovou týmovou spolupráci lze vyzkoušet i v rámci časopiseckých článků. Zejména jde o období po roce 2000. Jsem si ale vědom, že jsme svědky růstu složitosti dobových souvislostí. Avšak i samotní autoři kriminální prózy se musí s tímto problémem vyrovnávat. A mnohým se kupodivu dost dobře daří současně formy zločinu kriticky reflektovat. Naše možnosti dalšího porozumění historickému vývoji kriminální prózy v dobových souvislostech tedy mohou spočívat v prohloubení teoretického a metodického přístupu. Jde tak také o výzvu většímu okruhu možných závěrečných studentských prací a jejich konzultantů. Právě ve studentských pracích jsou svým způsobem ideální podmínky pro otevřené debaty nad poměrem teoretických a metodických přístupů.

...pro znalce a milovníky české detektivky naprostá povinnost... díval jsem se na hodnocení ....jenom naprostý neznalec české detektivky /a podle ostatních hodnocení i světové krimi/ může dát jednu hvězdu....