Dej si pohov! A začni žít

Autor je zmatený jak lesní včela po postřiku. Nejdou mu tabulky v Excelu, tak se do nich naváží. Ze svých nedostatků si nic nedělá, píše si knihy (a zřejmě i přednáší) o tom, jak je dobré se na mnohé snahy vyprdnout. Ach bože, to je tedy přístup k životu. Hrůza, během knihy jsem paradoxně málem dostala amok. Já vím, on to asi s námi myslí dobře, ale důsledkem jeho přístupu je mimo jiné i kniha, která působí jako dost odbytá.

Snažíme se držet rad, jak se nestresovat a být v klidu, jenže nic nepomáhá. Jak by také mohlo, když se pořád nutíme dělat věci, které dělat nechceme? Nejsme sami sebou? V takovém případě jsou všechny rady marné ať jsou sebeužitečnější. Fabrice Midal ve své knize vysvětluje a radí, jak se zbavit rušivých elementů v životě, jak si ho lépe uspořádat a mít ho na háku. A pak prostě žít bez tlaků společnosti a většinou dost zbytečných úkolů. Radí, jak odfiltrovat veškeré rušivé elementy a prostě žít. Stres. Stres. A stres. Nejspíš takhle bych ve třech slovech popsala v poslední době svůj život. A vlastně nejen v poslední době. Je to tak docela často, když absolutně nestíhám nebo se dějí věci, které neumím ovlivnit a zrovna moc věcí na to nepomáhá. Proto jsem se rozhodla zkusit knihu Dej si pohov! A začni žít. Doufala jsem, že bych v ní mohla najít něco, co by mi pomohlo stres alespoň trošku redukovat. Kniha je dělená na kapitoly, přičemž každá začíná nějakým citátem. Některé jsou od filozofů, jiné od autorů, ale většina výroků a lidí, kteří je řekli mi byla neznáma. Všechny jsou však neskutečně zajímavé a hluboké. Navíc čtenáře připravují na to, co se dozví v samotné kapitole. Autorův styl psaní na mě zrovna valný dojem neudělal. Chápu, že se jedná o příručku k životu a nikoli beletrii, ale o to víc bych řekla, že souvislý text není zrovna nejlepším řešením. V takovém textu se člověk snadno ztratí a začne se nudit. A pak je naprosto jedno, jestli dává autor čtenáři smysluplné rady, které by mu mohly život neskutečně zjednodušit, protože se soustředí na nepodstatné věci, a to důležité v záplavě písmenek přehlédne. Je však pravdou, že pod vrstvou nudných slov se skutečně skrývají zajímavé rady. Ale najít je trvá opravdu docela dlouho. Chybí mi tu nějaký přehled, kde by byly všechny shrnuty. Pokud tedy nepočítám názvy kapitol. Tak by se v knize hledalo mnohem lépe a dala by čtenáři podle mě mnohem víc než takto. Rady samotné se mi opravdu moc líbí a většina z nich mi přijde užitečná a nápomocná. Když tedy odhlédnu o nepřehlednosti knihy, myslím si, že by toto francouzské umění, jak mít všechno na háku od Fabrice Midala mohlo opravdu hodně lidem pomoci začít si užívat život. Dej si pohov! A začni žít mi nedala úplně to, co jsem čekala. Je to zajímavá kniha plná zajímavých a užitečných rad. Ovšem hodně z těch věcí v reálném životě nejde uplatnit. Tedy alespoň v tom mém. I tak jsou tu však kroky, které pomohou ten život trochu zlehčit od zbytečné zátěže a díky tomu snad skutečně začnu žít a nebudu se neustále honit za deadliney. Je pravdou, že na můj život kniha úplně nepasuje. Ale vzhledem k tomu, že každý žije úplně jinou život, je možné, že na ty vaše sedne úplně perfektně. Takže pokud o téhle knize uvažujete, tak bych jí určitě zkusila. Jsem si jistá, že minimálně část rad využijete, možná dokonce všechny. Jen je třeba se pořádně dívat, aby vám to nejdůležitější z knihy neuniklo. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Grada.