Dech tmy

Poslední díl trilogie dočten.Spoustu stránek jsem přeskákala ,protože evidentně nejsem cílová skupina. Na druhou stranu autorovi doporučuji,aby se i nadále psaní věnoval. Umí psát čtivě, příběh má spád , ale pro mě,jak už jsem psala u předchozích dílů , je celkové vyznění málo uvěřitelné . Určitě jsou to knihy pro muže ,kteří dávají přednost akci . Nevadí jim,že hlavní hrdina je tak trochu brouk Pytlík a nechají se unést dějem. U tohoto 3. dílu jsem čekala víc času stráveného u dědy Nikolaje,to by mě bavilo . Bohužel těch pár stránek,které autor věnoval pobytu v tajze bylo pro mě hodně málo. Byla jsem zvědavá,jak celý příběh dopadne,tak jsem přeskákala nakonec a myslím,že konec je dostatečně otevřený a tím i nachystaný na pokračování. Pokud vznikne, bude bez mojí účasti .

Třetí díl série působí trochu roztříštěně, ale jinak to ani nešlo. Hlavní hrdina si nejdřív prožívá psychické peklo po návratu z války, pak se na pár dní vydává za dědou na Sibiř a nakonec se vrací do "normálního života" a nastupuje do práce, načež pak mění pracovní pozici. Jenže to zdaleka není normální život ani normální práce, takže závěr knihy vlastně není žádným překvapením. Autorův styl je stále stejně svižný a velice čtivý, jen to není jedna velká jízda na horské dráze jako v předchozích dvou dílech. Měla jsem spíš pocit, že čtu čtyři samostatné povídky, které spojuje jen hlavní hrdina. Což nutně není špatně - když se naladíte na 4 odlišné příběhy, čtení si v pohodě užijete a nadto se dozvíte něco o posttraumatické stresové poruše, o tajze i něco ze zkorumpované ruské mocensko-politicko-mafiánské reality. Za mě dost dobrý. --- Jak se říká na Sibiři: „Naděje umírá poslední, ale každopádně umře.“ --- „Musíš si dávat velkej pozor, když se Sibiřanů ptáš na cestu. Když ti řeknou ‚Je to tady za rohem,‘ je to obvykle nejmíň pár kilometrů. ‚Trochu se projdeš‘ bude s největší pravděpodobností znamenat několikadenní pochod.“ --- „Na tomhle světě není nic věčný, a to je na něm to nejlepší, protože za naší pamětí, za rozumem, za koncem začíná nesmírná spousta dalších příběhů.“

Naprostý mazec... Neuvěřitelně strhující vypravěčský styl Nicolaie Lilina, který vás vtáhne do poválečného života bývalého profesionálního odstřelovače v posovětském Rusku, i když vás dosud nic takového nezajímalo :D Přemýšlím nad tím, do jaké míry jsou zde líčena fakta či autobiografické zážitky... Protože jestli to takto opravdu funguje/fungovalo, pak nemám slov...