Dcera ztracených bohů

Ach jooo. Taková trojefková sranda. FoFrFantasy. Spoiler od teď: Hrůzostrašný labyrint, kde skoro všichni zařvou a jen ti výjimeční se dostanou ven, tak tahle holka tam vběhne, jednou si vybere směr, něco ji štípne do nohy a pomyslí si: "ahá, pasti." ujde pár kroků a propadne se a natluče se. Vyjde z jeskyně a už ji čeká poslední bitva a jupiii do světa. Proběhnout smrtící labyrint během pár stránek? No tak, cítím se okradena. Není to divný? Je... A takhle si ta fofr kniha frčí dál. V každé zajímavé situaci se projeví takovéhle sekance. Fakt škoda...

Příběh inspirovaný bájí o Mínotaurovi z Labyrintu, který je naprosto čtivý, napínavý a vtáhne vás do děje hned po pár stránkách a už nepustí. Řecký svět je krásně do detailů popsaný a Arisbé je neskutečně sympatickou a odvážnou hlavní hrdinkou, díky které jsem si celou dobu knihu užívala. Uvítala bych jí klidně delší, protože se četla se pěkně a svižně. Opravdu mě mrzí, že jsem knihu dočetla. PS: Asi ve čtvrtině knihy na nás čtenáře čeká překvapení, které jsem já osobně fakt nečekala.