Ďábel si počká

Šílený útok mladíků ve vlaku, nelítostný střelec v honosné restauraci, zemřelí ve svých domovech zamčení zevnitř, bez známek napadení. Zdánlivě nesouvisející útoky a úmrtí, které vyšetřuje tým Ludivine Vankerové, a jí na tom něco nesedí. Vše to má takový zvláštní podtext, jako kdyby to vykonal sám ďábel... V loňském roce vyšel první díl této série (Spolčení ničemů) a naprosto mě dostal. Byl šokující, nechutný, ale skvělý. Tento druhý díl jsem proto otvírala s maličkatou obavou, jestli autor dokáže udržet hodně vysoko nastavenou laťku. A ano, dokázal to. O chloupeček za prvním dílem zaostává, sem tam mi text přišel moc rozvleklý, ale jinak to je naprosto „dábelské“. Nechutné samozřejmě taky, proto si dovolím poznamenat, že tahle série určitě není pro jemné duše. Ďábel si počká je kniha tak skvěle napsaná! Všechna ta hrůza je tak uvěřitelná, tak „normální“, a já se přiznám, že při jedné scéně na konci mi vyloženě běhal mráz po zádech. Zároveň celou dobu tam někde v pozadí něco nahlodává podvědomí, až skoro slyšíte takový ten ďábelský smích... Už z prvních vět tohoto textu je jasné, že kniha není procházka růžovou zahradou, a opravdu je to místy děsivé čtení. Hlavní vyšetřovatelka si prošla takovým malým peklem už v předchozí části, a ani zde není zcela ušetřena, ovšem ona se nevzdává. Příběh je o víře, a teď nemyslím víru čistě náboženskou, ale víru „v něco“. Ovšem na realita je mnohdy drsnější, než si sami umíme připustit. A bod navíc získává česká verze knihy, protože ta obálka je prostě „mňam“! Teď už budu jen velmi, ale velmi netrpělivě očekávat poslední díl této trilogie. Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada (Metafora)

Samotná obálka je velmi lákavá a přitahuje moji pozornost. Už spojení sériových a masových vrahů se satanismem a psychiatrickou léčebnou bylo blahem pro mou lehce zvrácenou duši. A co teprve popis stěny domu pro milovníka děsivých klaunů: „Klaunská hlava s hrůzostrašnýma očima… otvor odpovídal zadní části klaunových úst, tvořil tak přímý vstup jícnem až do útrob smíchu… Klenuly se nad ní zuby, připravené překousnout ji vejpůl… Hladový klaun ji spolkl.“ Prostě paráda. :) Maxime podruhé roztáčí činy sériových a masových vrahů na všech frontách, až se v tom člověk trochu ztratí. Dá se to číst bez znalosti prvního dílu, ale byla by to škoda… Jak sám autor cituje slova klasika Charlese Boudelairea a jak praví můj oblíbený filmový hrdina Keyser „Verbal" Söze: „Nejkrásnější ďáblovou lstí je schopnost přesvědčit vás, že neexistuje!“ No co víc si přát? Jedině snad další pokračovaní. ;)