Amo Jones je jedinečná svým stylem vyprávění a světem, který vytvořila její zvrácená a naprosto šílená mysl. Její knihy jsou návykové a já musím přečíst každou knihu, kterou ona napíše. Její knihy jsou takové moje guilty pleasure. Na knihu, ve které bude mít hlavní roli můj super temný Brantley, jsem se moc těšila. Od Stříbrné labutě je moje oblíbená postava hned po Bishopovi. Se Saint jsem se poprvé setkala v Malumovi, kde byla pro mě velkou záhadou. Překvapivě nemá tu temnou a zvrácenou minulost jako měla Madison nebo Saskie. Takže je to vlastně vážně světice, která byla stvořena jen pro ďábelského Brantleyho.

Pecka. Nemohla jsem dát z ruky pryč. Úplně chápu, že série nemusí sednout každému, ale pro mě je to vždy něco téměř posvátného. Naprosto skvělý příběh, který zase dokázal překvapit. Když už jsem si myslela, že zase vím o trošku víc, tak bum, přišel zvrat a já zůstala s pusou otevřenou. Neskutečně propracovaný a silný. Děj je "mírnější" než předchozí díly, ale to nic nemění na tom, že i tak autorka zvládla si se čtenářem trošku pohrát. Tento díl je odlišný od ostatních v tom, že nám do příběhu autorka zakomponovala špetku magie. Vůbec to nebyl špatný nápad a líbí se mi to. Brantley byl miláček. Je mi ze všech postav nejsympatičtější. Z jednoho jediného důvodu, že i přesto, čím vším si musel projít a jaké měl rodinné zázemí, tak mu neskutečně záleželo na ostatních. Brantley a Saint se mi jako pár líbili. Měli mezi sebou dynamiku a napětí. Vážně nejlepší pár. Konec byl klasicky naprosto bombastický a skončil v tom nejnapínavějším momentu. Ještě že jsem po ruce měla hned další díl.