Ďábel a světice - část první

Tohle byla vážně jízda. Na příběh Brantleyho jsem se hodně těšila, jelikož ho autorka v minulých dílech skvěle vykreslila. Celý příběh, námět a vlastně úplně všechno, bylo naprosto šílené, ale na to už jsem u Amo zvyklá, takže do toho s tím vždycky jdu. Příběh byl hrozně čtivý a postavy taky skvělé. Brantley byl možná na mě už trošku moc velký magor a Saintina naivita mě dováděla k šílenství, jinak se mi jejich příběh moc líbil. Příběh nesl zase temnou atmosféru a šimrání v břiše. Možná tam mohlo být více odhalení, přesto mi to knihu nějak nepokazilo. Už se nemůžu dočkat pokračování, protože ten konec?!

Knihy od Amo mam rada, proto jsem se tesila az vyjdou nove knihy. Skoda ze vysly az tak pozdeji, chvilkama mi trvalo nez jsem si vzpomněla kdo je kdo a co se delo v predchozich dilech. Proto ctu serie vzdy az mam vsechny dilyb sebe . Jako vzdy super zapletka nemohla jsem se odtrhnout.

Olalá. Na další díl Elitního klubu králů jsem se ohromně těšila. Nemohla jsem se doslova dočkat a je to tady. Nebo spíš bylo. První část mám za sebou. Amo má svůj velmi osobitý styl, ne každý mu přijde na chuť, ale já patřím jednoznačně do skupiny, že mi pěkně kápla do noty. Je pravdou, že dokáže tak jednoduchou větou sdělit mnohé, skryté, a proto je nutné se na tohohle blázna řádně soustředit. Četlo se to samozřejmě velmi dobře, dokáže to během pár chvil zcela pohltit a nepustit. Neustále se něco děje, nedokážete být v klidu. Nedokážete být nešokovaní. Hlavní hrdinka Saint mě, musím přiznat, překvapila, více směry a taky musím přiznat, že jak mile tak i "nemile". Prvotně mi padla do oka. Jasně, díky tomu, co od mládí zažívala se mohla považovat až za podivínku, ale byla vlastně normální. Klidná, nevinná i naivní. I když se otrkávala, pořád jsem s ní byla spokojená, tak do půl knihy. Teď to však vyzní, že pak to šlo z kopce, ale ne. Nešlo. Paradoxně. Jen se dostala do toho dění a tomu se její povaha rychle přizpůsobila. Především, jak přistoupila k intimnostem a tomu krvebranní. :D Byl to trochu šok, ale tak je to tvorba od Amo, co jsem jako čekala? Hodnou a slušnou holku, až do konce? Ach, ty naivko. :D I přes tento jev byla pořád v pohodě a měla jsem jí ráda. Prozatím asi nejklidnější hrdinka vůbec. Nemůžu jí na základě celku nijak hanit ani odsuzovat. Celkem mě zajímají ty její čáry-máry, jako co si budem. A taky jí dost fandím. Druhý hlavní a mužský hrdina je Brantley. Bože můj. Král, který se v mém srdci zahnízdil už od prvního dílu a měl tam pořádný kus. Považovala jsem ho za výjimečného a patřil do té top trojice. Tajemný, nemluvný a krutý. Věřila jsem, že má obří potenciál a jsme skutečně hrozně nadšená, že dostal svůj vlastní prostor na vyprávění svého příběhu. Jsem dost ráda, že jsem se mohla podívat na něj více z blízka. Je mi jasné, že toho ještě velká hromada zbývá, co nevyplulo na povrch. A ven se dostala opravdu jen hrstka, zvlášť, když mě čeká ještě druhá část. Však jsem přesvědčená, že je svým způsobem unikátní. Jeden z hlavních hrdinů, kterého člověk musí milovat. Nejsem výjimkou. Neměl to jednoduché, je naprosto šílený a nechutný, co musel snášet a jsem hrozně ráda, že ho to nezlomilo. Je faktem, že díky tomu se z něho stalo o dost horší monstrum než z něho mohlo být. Svým způsobem má můj obdiv. Brantley má hrozně moc špatných vlastností a rozhodně je nedusí v sobě. Rozhodně bych nechtěla, aby šel proti mě v té jeho "kill" náladě, protože to by nepřežil nikdo. Nazvat ho "Bad boyem" by byl výsměch. Vážně. Však musím podotknout, že (i když to asi všichni drsňáci) když mu na někom záleží, má ho u sebe zatraceně blízko, až hrozí přepadnutí přes okraj. Všem je jasné, že ta nebezpečná hranice je především Saint. Společně mezi nimi ta chemie neuvěřitelně jiskří a fakt to neuvěřitelně funguje. Dokážou se o sebe bát, dokážou se na sebe naštvat. Jsou pro sebe všechno. Naprosto. Ti dva mi k sobě ve výsledku jdou tak skvěle, jako ten správnej zadek na ten ideální hrnec. Svým způsobem jisté ingredience v tom těstě mají stejné. Majetnickost, žárlivost,... Nejsem puritán, ale jeho, teď vlastně už jejich společná postelová úchylka mě trochu nutila hrůzně kulit oči. :D Já tohle prostě nečekala - vím, Amo. Proto si ode mě Brantley získal drobnou přezdívku - Krvavý baron. :D Když odbočím od hlavních protagonistů k dalším postavám, tak chci zmínit Bishopa. Hrozně se mi líbilo, jak se chová k Saint. Bylo to milé. A však víte, slovo milé k takovýmu týpkovi vůbec nejde, o to je to unikátnější. Obecně se mi Bishop znál super, umírněný. To, jak byl zničený kvůli Madison. Bylo to srdceryvné, hezké. Madison samotná mě taky zajímala, už dlouho, i přes jinou sérii. A to, co jsem se dozvěděla, mě zatraceně překvapilo! Páni. Já vím, měla bych být asi zvyklá, ale u Amo to nejde. Překvapení a šok ano, ale něco předvídat? Blázni. Příběh hezky plynul, pořád se něco dělo a nenašlo se místo, které by bylo hluché či nudné. Je pravdou, že autorka umí něco podstatného nakousnout a zase od toho rychle odejít. Dokáže napsat cokoliv, co Vám rozdrásá srdce i nervy zároveň. Její příběhy, její postavy a obecně mozek je jedno obrovské šílenství a bizár, ale mě se to moc líbí a hrozně mě to baví. Z ničeho nic se vydrápala na vrchol a sedí tam na trůně, s nohou přes nohu, s korunou na hlavě a moëtem v ruce. Mrcha - a na svůj titul je náležité hrdá. Samozřejmě toto mohu doporučit - že se ptáte - a hodnotím vším, co mám. Byla to pecka a o to lepší, když na mě čeká další díl. Těším se na to. Ale přiznám se, musela jsem to proložit další knihou i přes ten konec. Který mě zničil a stáhnul z kůže zaživa. Ale já to brzo napravím - tak zanedlouho, EKK. :)

No ako vždy, Amo je Amo. Rovnako zvrátená ako vždy. Keď ju miluješ, nieje čo riešiť. A keď nie, tak ju proste nečítaj. Pokračovanie čítam dva roky po Malum, takže kopu veci som si nepamätala. Musím povedať, že príbeh Deo a Brana sa mi páči zo všetkých najviac. Aj keď je tam ten zvrátený sex, nieje tak otravne dlhý. Tak primerane. Hlavne sa mi páčilo, že Brantley bol verný, nerobil scény s cudzími ženami, aby od seba Saint odohnal. Bichopa mi bolo trochu ľúto, snáď si to s Madison vyjasnia. Autorka to na konci znova zamotala, ešte dobre že som si nechala čítanie po vyjdení obidvoch časti a hneď sa môžem pustiť do pokračovania.

A máme tu další klub elitních králů a nový příběh. Už mi to přijde jak na jedno brdo co se týče postav a Brantley...neměl bych ale chci. Za mě zatím nejlepší byli první dily elitních králů u tohoto dílu mě překvapil akorát konec tak uvidíme co bude dal .

Ach bože Amo. Problém s Amo mám ten, že vždy mám naraz dostupnú napríklad iba jednu časť nejakého príbehu a potom mi trvá hodnú chvíľu sa naladiť na jej štýl, lebo pomedzi to, čítam kadejaké "vanilkové" príbehy a potom príde tento temný, škandálny, ilegálny šok. Aj teda s tým jej inakým štýlom písania, prítomnosť budúcnosť, také postavy onaké postavy a musím si spomínať čo bolo roky dozadu. ALE!! Keď keď konečne otvorím svoju myseľ, tak to ide ako bláznivé. Taká zápletka, onaký sex, tam utrúsená poznámka a pri čítaní musíte byť nie len s otvorenou mysľou ale aj veľmi pozorný a vnímavý detektív. Som vlastne v nemom úžase, som rozhodená, som šokovaná, som nadšená aj zahanbená že som vlastne potešená tým čo sa tam deje a to všetko pri každej jednej knihe od Amo. Teším sa z Nata, som smutná z Bishopa a zvedavá na krvilačného Brantleyho a Saint (ktorá napriek tomu, že bola ako Rapunyel vo veži si celkom zvykla). Saint sa mi páči, je rozhodná, vie čo chce, nie je ufňukaná, len má enormne málo vedomostí a skúseností s EKK. Takže šup šup idem na druhú časť a opäť do víru emócií.

Ne nadarmo se u nás autorka přestane vydávat, nedivím se a bohužel jako jedna z jejích dřívějších skalních fanynek jsem velmi zklamaná, kam svou tvorbu posunula a jakým způsobem degradovala dvě absolutně fantasticky vymyšlené série (alespoň zpočátku), než je začala zbytečně přeplácávat, překombinovávat a dělat v nich tolik chyb až to hezké není. Hlavní hrdinky předchozích dílů si prošly doslova peklem, každá pomalu znásilněná, psychický teror apod. a Saint? To je co jako? Jako kdyby svatému ze zadku vypadla, všechno umí, všechno zná, je dokonalá....bože bože. Brantley je asi tak jediná dobrá věc na tomto posledním dvojdíle EKK. Za mě jedno velké mínus za degradaci ostatních postav. Z velkého mocného Bishopa je spíš malá čivava do Saintiny kabelky, z Natea je pomalu děvkař a bohém, z Tillie neskutečná hysterka...proč? Proč autorka ničí hlavní postavy...za mě prostě ne....Bohužel tohle je ještě ten lepší ze dvou dílů Ďábel a světice :/

Pecka. Nemohla jsem dát z ruky pryč. Úplně chápu, že série nemusí sednout každému, ale pro mě je to vždy něco téměř posvátného. Naprosto skvělý příběh, který zase dokázal překvapit. Když už jsem si myslela, že zase vím o trošku víc, tak bum, přišel zvrat a já zůstala s pusou otevřenou. Neskutečně propracovaný a silný. Děj je "mírnější" než předchozí díly, ale to nic nemění na tom, že i tak autorka zvládla si se čtenářem trošku pohrát. Tento díl je odlišný od ostatních v tom, že nám do příběhu autorka zakomponovala špetku magie. Vůbec to nebyl špatný nápad a líbí se mi to. Brantley byl miláček. Je mi ze všech postav nejsympatičtější. Z jednoho jediného důvodu, že i přesto, čím vším si musel projít a jaké měl rodinné zázemí, tak mu neskutečně záleželo na ostatních. Brantley a Saint se mi jako pár líbili. Měli mezi sebou dynamiku a napětí. Vážně nejlepší pár. Konec byl klasicky naprosto bombastický a skončil v tom nejnapínavějším momentu. Ještě že jsem po ruce měla hned další díl.

Tohle bylo velké zklamání. První tři díly byly za mě úžasný a moc je doporučuji. Ty další dva už byly slabší, ale furt se to dalo. Ale tohle? Kde je ten příběh, který tu každý z vás doporučuje? Vždyť to nemělo žádný pořádný děj... Konečně se něco stalo až v poslední kapitole. Dál v sérii už pokračovat nebudu...