Čtyři tisíce týdnů

Autor tepe do motivačních knih, které zvyšují produktivitu a zamýšlí se nad tím, že zvýšení produktivity vede jen k tomu, že bude sice víc úkolů, které zvládnete, ale stejně nestihnete všechny. Přitom nijak neuráží autory těch knih, které tak trochu dehonestuje. Víc teda nabádá k něčemu podobnému jako je v Síle přítomného okamžiku, zklidnit se, užívat si přítomnosti. Koncepce celé knihy se mi velmi líbila, i když se mi občas zdálo, že se už autor dostává trochu do moralizování. Ale myslím, že po poslechu této si už budu další motivační knihy mnohem pečlivěji vybírat. Není-li nakonec tahle knížka ta poslední z ranku motivační literatury, kterou si potřebujete přečíst.

Kterak by si dobře situovaný bílý límeček čas rozvrhnouti měl. A pak ještě pětkrát dokola. Abych nebyla vysloveně negativní, určitě se tam najde jedna, dvě zajímavé myšlenky, zbytek není nic, co byste nevěděli - pokud chcete něčeho dosáhnout, soustřeďte se na jednu, maximálně dvě věci; všechno nikdy nestihnete, když budete mít kliku, stihnete aspoň něco; drtivá většina z nás je jen kapička v bezvýznamném plivanci na podlaze vesmíru - čím dřív se s tím smíříte a naučíte se s tím žít, tím líp pro vás; čím víc toho budete zvládat, tím víc toho na vás bude okolí valit; všichni umřeme! Obzvláště pasáž věnovaná pohodičce během pandemie covidu-19 mě dojala skoro k slzám - Olivera bych vzala na dva týdny během téhle rodinné pohodičky k nám domů a nechala ho, ať se jakožto průměrná žena pokusí stíhat všechno: vzdělávání dětí, domácnost, práci a samozřejmě ty koníčky a příjemné trávení života ku vlastní satisfakci. Do tří dnů by přišel i o zbytek vlasového porostu a vsadím se, že jeho kniha by vypadala poněkud jinak. Čili: hezké a milé čtení pro ty, kteří se nemusí honit, aby poplatili složenky, aby vydělali dost na to, aby měli co dát na stůl a mohli třeba děti poslat na lyžák - pokud bez problémů udržíte ve vzduchu všechny balonky, které v něm prostě musíte mít, v knížce se nejspíš najdete. Já mám s nima plný ruce pazourů a věčně mi některý padá na zem. A že bych některý zahodila, aniž bych kvůli tomu neskončila buď za mřížema nebo pod mostem nebo v kombinaci obého, tak docela nepřichází v úvahu. Takže milé, ale rozhodně ne pro každého.