Kniha představuje soubor třinácti esejů k uctění památky Mileny Doleželové-Velingerové (1932–2012), členky pražské sinologické školy a významné odbornice na čínskou literaturu, která zastávala přední místo při zavádění literární teorie a její důsledné aplikace v sinologii. Milena Doleželová-Velingerová byla jedním z těch vzácných vědeckých pracovníků, kteří psali se stejnou erudicí a stejně kvalifikovaně jak o moderní, tak i o klasické literatuře. Eseje následují příkladu Mileny Doleželové-Velingerové v tom smyslu, že se zabývají širokým spektrem historických období, literárních žánrů a témat - od Tangových cestovatelských esejů až po kulturní identitu postkoloniálního Hong-Kongu. Eseje jsou strukturovány do dvou částí Language, Structure, and Genre a Identities and Self-Representations. Jsou motivovány soustředěným zájmem o problematiku jazyka, narativní struktury a komplexní povahy literárního významu, tématy, které byly středobodem práce Mileny Doleželové-Velingerové.