Co vás v dějáku nenaučili

Jsem ráda, že se autorka rozhodla pro vydání této knihy - přesně z toho důvodu, který sama uvádí v úvodu knihy. Já jsem jedna z těch, která se ve škole (ZŠ i SŽ) dostala jen ke druhé světové válce. Vše, co se dělo na našem území po r. 1945, znám buď jen z toho, co jsem si sama nastudovala během studia literatury na VŠ nebo co jsem tak slyšela od rodičů. Jako ročník '88 jsem z té doby nezažila takřka nic, takže se v tomto ohledu musím spoléhat na jiné prameny, než je moje vlastní zkušenost s touto dobou. Myslím, že tato populárně-naučná publikace může být dobrým odrazovým můstkem pro čtenáře, kteří se chtějí dozvědět něco o českých (československých) dějinách 2. pol. 20. století a neví, kde začít. Autorka tu podává průřez 40 lety naší historie (od r. 1948 do r. 1989). Kapitoly jsou přehledně děleny na jednotlivé dekády, kde je vždy shrnuto v kostce, co se dějinně stalo, a pak následují další témata jako třeba sport, jak se lidem žilo, nebo náhled do kulturního dění toho období. Závěr knihy pak nabízí 8 kratších rozhovorů s pamětníky. Kniha je psaná srozumitelně, v souvislostech. Vzhledem k rozsahu (cca 250 stran) je třeba počítat s tím, že se jednotlivé věci nerozebírají více do hloubky, ale jak jsem psala, nejedná se o odbornou literaturu, která by chtěla popsat každý detail. Za sebe vidím smysl této knihy v tom přilákat lidi (a hlavně mladší lidi) k zájmu o naši nedávnou historii. Dát možnost nahlédnout do toho, co se dělo. Předat především základní přehled událostí a skutečně vytvořit takový odrazový můstek. S tím, že každý, kdo by chtěl vědět více, se pak může sám po vlastní ose vydat za dalšími knihami s tímto tématem - za knihami detailnějšími a klidně již odbornějšími. Tato publikace by třeba mohla i inspirovat k tomu, aby čtenář mluvil se svými staršími příbuznými, kteří dobu pamatují, a zeptat se, jak onu dobu prožívali např. jeho rodiče nebo prarodiče... Nevím, co přesně mi na knize chybělo, abych hodnotila plným počtem. Nicméně minimálně 4 hvězdy jsou určitě na místě a mohu doporučit.

Autorka je velmi dobrá vypravěčka, takže píše odlehčeně, čtivě a vcelku záživně. Kniha je velmi dobře strukturovaná, některá témata jsou nedopovězená, ale nijak to neubírá významu knihy. Oceňuji, že v závěru jsou přidány rozhovory s pamětníky. Ale právě tady vidím problém. Tyto rozhovory mi přišly hodně odbyté, jedná se o lidi, kteří by mohli cílové skupině čtenářů mnohé životní postřehy. Škoda, ale existuje Paměť národa, takže nic není ztraceno. A největší připomínka na závěr: Kde se pořád bere premisa, že učitelé druhého stupně se vyhýbají moderním dějinám a končí dějinami 2. světové války? Je k tomu nějaký relevantní výzkum? Osobně si myslím, že tomu tak není a záleží pouze na osobě toho kterého vyučujícího. Ale tak je to snad u všech školních předmětů, no ne?