Co oči nevidí, to manžela nebolí

Alena Jakoubková přichází s dalším románem! Jak už je u jejích knih zvykem, opět zvolila neobvyklý název odkazující k českému přísloví: Co oči nevidí, to manžela nebolí. A na jaké vyprávění se díky nakladatelství MOBA, které knihu vydalo, můžete těšit tentokrát? Hlavní hrdinkou je Melanie Ottová. Pracuje jako fotografka pro jeden z českých prestižních časopisů a už přes pětadvacet let je vdaná za muže jménem Jaroslav. A nyní společně stojí před důležitým rozhodnutím: Jaroslav dostal nabídku prestižní práce hostujícího profesora na univerzitě v Bordeaux. Pro manželský pár by to ovšem znamenalo, že opustí své současné životy a na rok se přestěhují do Francie. Vlastně je to docela lákavá představa, že? Ovšem Jaroslav si klade další podmínky... Celý rok se o něj Melanie bude starat. Musí společně zapadnou do akademické sféry, seznámit se s rodinami ostatních profesorů, účastnit se večírků a také samozřejmě sami večírky připravovat. A vše bude mít na starost Melanie. Bude zkrátka Jardovi vždy po ruce! Melanie má pocit, že to svému muži dluží a tak neuváženě souhlasí... Netrvá to dlouho a ve Francii se začne nudit. O svou práci v Čechách přišla, ale protože jde o ženu, která se sama dokáže prosadit, brzy dostane skvělou nabídku související s focením i ve Francii. Jaroslav však nesouhlasí. A když jí zakazuje i návštěvu u dcery a vnoučat v Austrálii, Melanie dojde trpělivost! Jak se změní vztah mezi dvěma lidmi po pětadvaceti letech manželství? Dokáže se Melanie postavit na vlastní nohy? Najde ve Francii zastání? A zůstane tam vůbec s manželem? To vše se v románu dozvíte! Milovníci příběhu ze života si vyprávění určitě užijí. Tentokrát mi tento příběh oproti některým ostatním přišel vyzrálejší. Přece jen Melanie je dospělá žena, která ví, co od života chce a nenechá s sebou zametat. Dokáže si prosadit svou, ať to stojí, co to stojí! Zároveň je v knize mnoho momentů, které vás lidově řečeno zvednou ze židle. Ani já jsem nedokázala pochopit chování Jaroslava vůči své ženě... A přemýšlela jsem, jaké postranní úmysly se za vším skrývají. Zkrátka opět jde o nenáročný příběh pro ženy, který vás okamžitě vtáhne do děje! Na přečtení vám bude stačit jediný večer a ještě v něm můžete najít i pár důležitých poučení.

Co oči nevidí, to manžela nebolí Čechy, Francie či snad Austrálie? Tam všude se čtenář může podívat s českou autorkou Alena Jakoubkovou, jejíž konto čítá několik desítek knih. V její nové knize s názvem Co oči nevidí, to manžela nebolí se hlavní postava, fotografka Melanie podvolí svému manželovi Jardovi, profesorovi a vědci, že se s ním odstěhuje do francouzského Bordeaux, kde bude fungovat pouze jako žena v domácnosti, podporovat manžela v jeho kariéře, což znamená chystat a navštěvovat večírky pro akademiky a být jeho chloubou. Ač je Jarda navýsost spokojený, Melanie se trápí ve své nové roli, jejíž denní náplní není nic jiného než vařit večeře a procházet se. Tady se Jakoubková takzvaně vyřádila, když popisuje Melanieyn kuchařský um. Francouzskému prostředí a gastronomie věnuje vcelku výrazný prostor, barvitě a detailně s Melanie ochutnáváme všechny speciality a poznáváme místa, která fotí, že skoro i cítíme ten vlhký vzduch arcachonského zálivu. Vše se však změní v okamžiku, kdy se Melanie náhodně potká s kadeřnicí Céline, jež si všimne jejího trápení. Pomůže jí najít opět smysl života, když dostane nabídku nafotit s redaktorem Robertem roční reportáž o vinicích. Ovšem není to jen nadšení z nové práce, a z budoucí role babičky, co ji donutí pohlednout na svůj dosavadní život a zamyslet se, zda není čas na razantní změnu. Jakoubková zvolila vcelku jednoduchý styl psaní i členění kapitol, což přispívá rychlejšímu plynutí děje a také čtivosti. Co oči nevidí, to manžela nebolí je takovým tím oddechovým čtením, kdy prostě nechcete nic řešit a přemýšlet, jen uniknout od reality. To se myslím autorce povedlo, jelikož jsem si u čtení opravdu odpočinula, vžila se do Melanie, jelikož stejně jako já fotí, tudíž jsem si sama sebe najednou představovala, jak jezdím fotit ty vinice. Jediné, co mi tak nějak zpětně vadilo, byla ta infantilnost v celém příběhu. Ať už šlo o Jardovo chování, které tedy bylo neskutečně dětinské v pohledu na jejich nové role ve Francii, tak i třeba kamarádky Mirky a jejího tajemství. Celkově lze říci, neočekávejte dílo století, ale na večerní pohodu pod peřinou proč ne. Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.