Činy mrtvých

Tak po pravdě jsem se v knize občas ztrácel. Bylo zde moc jmen a chvilku mi trvalo než jsem se zorientoval. Ale nemůžu říct, že to bylo úplně špatné. Jo jo přečtu další díl z této série.

ČINY MRTVÝCH mě překvapivě strašně nebavily, při čtení jsem se opravdu trápil. To co jsem měl rád na dřívějších knížkách, tedy postavy Huga, Lasseho nebo Anette, tady nefungovalo. Nepřišlo mi totiž, že by šlo o dobře pracující kolektiv, kde je dobrá chemie celé party, tedy to, co dříve u mě sérii táhlo a odlišovalo jí od jiných autorů. Tentokrát jsem fungování party nevěřil. Čtenář, co by nečetl předešlé knížky, by na tom musel být stejně. Vím, že hlavní duo detektivů, tedy Stina a Ingrid, musí mít větší prostor, ale já ani jednu nemám vlastně rád. Nevěřím, že někdo jako Ingrid by byl schopný vést úspěšně vyšetřování. Autoři totiž moc nepracují v nových knížkách s její osobní kvalifikací, schopnostmi, ale hodně času věnují její emoční stránce. No a o postavě Stiny nemá cenu ani mluvit. Švédští spisovatelé se případu vraždy Olofa Palmeho věnují poměrně často. K.S.Danielsson a R.Voosen přišli s jejich zápletkou, ve které figuruje parta z Växjö. Knížka místy působila velice nepřehledně a já se dějově ztrácel, protože jsem si dával mezi čtením docela pauzy (opravdu mi kniha neseděla). Politické odbočky mi nevadily.