Když jsem se po řadě měsíců dostala k rodičům domů, čekal tam na mě dárek z předminulých Vánoc. Ano, knížečka Chovejte se jako James Bond. Jsem fanouškem 007, proč to nepřiznat. A nejeden z mých rodinných příbuzných to o mně pochopitelně ví. Autor rozebírá Jamesovu povahu, kterou pokládá za vzorovou pro chování většinové společnosti. Paráda. Jenže není Bond jako Bond. Garnier zevrubně analyzuje povahu 007 a dále rozebírá jeho jednotlivé povahové rysy a jejich použitelnost pro reálný život. James Bond je mj. zásadový, nezbavuje se odpovědnosti za své skutky, miluje ženy, provokuje, je zaslouženě nemilosrdný, překvapuje, plní své závazky, spoléhá na svůj instinkt, nenechá se vyvést z rovnováhy, je charismatický, nenucený, sebejistý, přizpůsobivý, svůdný, cynický, nerespektuje pravidla – jen ta svá, miluje luxus, neodhaluje své plány, minulost nechává za sebou, není ukecaný, chrání, skutků minulých nelituje, nevzdává se aj. aj. No ovšem, taky bych chtěla mít sílu, mrštnost, sebejistotu a charisma Jamese Bonda. Pravdou však také je, že řada z uvedených povahových rysů je člověku shůry dána. Z mý mámy by tedy cynika nikdo neudělal ani náhodou. Charisma se rovněž nedá vypěstovat. Možná se do něj dá dorůst. Kdo dnes věří svým instinktům? I když by měl. Odpovědnost? Kdekdo se dnes skrývá za nickname/y a není to nutně motivováno zájmem zbavit se odpovědnosti, ale chránit své soukromí. Provokace? Kdo však má odvahu provokovat a vyzývat nepřítele, aby mu ty „koule“ ještě trochu počechral…? I když ne, není všechno mimo mísu a nepoužitelné pro život. To bylo jenom pár zmínek, které mě pobavily, spíše než inspirovaly. Např. nenechat se vyvést z míry – na tom se určitě dá zapracovat. Zcela správně také Garnier třeba podotýká, že mnohdy tolerujeme netolerovatelné, ač není nutné nechat sebou vláčet. Vcelku zábavnou formou navádí čtenáře k „poznání“, že není nemožné být obdivovaným hrdinou v očích vlastních i druhých, pro což používá důvěrně známé repliky z knih/filmů o 007. Vtip mu nelze upřít (ačkoliv 007 nepřekoná), i když místy si hraje na psychologa. Právě bez těch jeho osobních komentářů bych se nejspíš obešla. Stačilo by mi vypíchnout Bondovy kvality a nechat na čtenáři ať sám posoudí, do jaké míry se jimi lze reálně či vůbec inspirovat. Vezmete-li knihu s trochou nadsázky, jde o zajímavý nápad.

Spíš časopisové čtení: ve velmi krátkých kapitolách autor extrahuje Bondovy vlastnosti a vyvozuje z nich rady pro běžný život. Pokud máte smysl pro humor, nějaký tam najdete. Mohla to být dobrá parodie na různé self-help knihy (osobní rozvoj), ale autor se moc nesnažil a text je taková rychlovka. Pár filmových citátů a k nim jeden dva odstavce (přesně jak to dělají ve společenských časopisech) a na závěr test. Jako velký fanoušek Bonda vidím přidanou hodnotu nejvíc v připojeném seznamu Flemingových knih a filmů.