Chovanci

Na první pohled se můžeme smát tomu, jak zvířata interpretují lidské chování. Jenže čím déle čteme, tím méně je jasné, která část světa je vlastně absurdnější – ta pohádková, nebo ta lidská. V tom podle mě Berkovičová navazuje na velmi silnou tradici satiry a bajky: když určitou realitu popíšeme přímo, můžeme si na její hrůzu zvyknout. Když ji ale ukážeme prostřednictvím zvířat, její nelogičnost se najednou objeví v celé nahotě. "Chovanci" přitom nejsou pouze knihou o represivním systému. Velmi důležitým tématem je solidarita. Postavy jsou rozdílné, mají vlastní zájmy a rozhodně nepůsobí jako společenství dokonale ušlechtilých hrdinů. Přesto postupně zjišťují, že v prostředí založeném na izolaci je právě schopnost vytvořit vztah a pomoci druhému jedním z mála způsobů, jak si uchovat svobodu alespoň uvnitř sebe. To zní možná až příliš vznešeně, ale samotná kniha taková není. Naštěstí. Je ironická, někdy hravá, jindy velmi hořká. Berkovičová si dovoluje absurdní situace, jazykové hry i momenty, při kterých člověk skoro zapomene, jak temný prostor za nimi stojí. A právě kontrast mezi lehkostí formy a závažností obsahu je podle mě její největší literární síla. Zajímavé je také to, že autorka nestaví svět jednoduše na dvě strany – dobré vězně a zlé dozorce. Mnohem více ji zajímá mechanismus prostředí, které deformuje vztahy a učí lidi přizpůsobovat se pravidlům, o jejichž smyslu už nikdo příliš nepřemýšlí. Zlo tu proto není vždy monumentální. Často je banální, administrativní a každodenní. A právě tehdy působí nejsilněji. "Chovanci" se dají číst jako pohádka, alegorie, satira i jako specifická podoba vězeňské literatury. Já jsem je ale vnímala především jako knihu o tom, co člověku – nebo v tomto případě zvířeti – zůstává ve chvíli, kdy mu někdo vezme téměř všechny možnosti rozhodovat o vlastním životě. Zůstávají vztahy. Humor. Schopnost vidět absurditu. A možná také naděje, která zde nepůsobí naivně právě proto, že vzniká na místě, kde by pro ni zdánlivě neměl být prostor. Je to útlá kniha, ale rozhodně nelehká. A paradoxně právě díky své pohádkové podobě dokáže o nesvobodě říct někdy víc než mnohem přímočařejší text. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Maraton.