Cesta za štěstím vedla peklem

Michal prožíval bouřlivější pubertu, která se neobešla bez alkoholu a cigaret. Řeknete si, ok, většina puberťáků s tímto experimentuje. Jenže Michalovi se vše vymklo z rukou a v knize popisuje naprosto upřímně svůj boj se závislostí. Nezůstalo pouze u alkoholu, ale postupem let se Michal stal závislým na prášcích a pervitinu. To, co vždycky říkal, že rozhodně u něj nehrozí. Drogy a alkohol si ho však omotaly a on spadnul na úplné dno. Ztratil kamarády a ti, kteří se jako kamarádi tvářili ve výsledku ani kamarádi nebyli. Michal svým způsobem žití trápil maminku. Ničil ji psychicky, protože ona si s ním prožila obrovské psychické peklo. Michal měl bludy, stihomam. V těch nejhorších měsících nejedl, nespal, byl ve stresu a jediné co potřeboval, byly drogy. Rozprodal vše na co přišel, zadlužil se do obrovských částek a okrádal i vlastní maminku.  Nebudu vám prozrazovat víc, protože kniha je opravdu hodně drsná, emočně vás vyždíme. Co chci ale opravdu vyzvednout, je to, že autor ani jednou nesváděl vinu na někoho jiného. Na to, že by za jeho závislost mohli kamarádi, rodinné vztahy apod. Naopak. Celou dobu psal a věděl, že si za vše může sám. Epilog na konci knihy je velice dojemný a plný naděje. Pokud máte rádi autobiografické knihy a příběhy z tohoto prostředí, určitě vám ji doporučuji. Mně u ní běhal mráz po zádech, co vše pro drogy Michal udělal...

Sáhla jsem po ní cíleně, a i když mě ze začátku moc nezaujala, musím říct, že celkově byla fajn. Perníková chaloupka se mi sice líbila mnohem více, ale tady si autor prochází hned několikerou kombinací různých závislostí, že je s podivem, jak to nakonec dopadlo.