Cesta za štěstím vedla peklem

Sáhla jsem po ní cíleně, a i když mě ze začátku moc nezaujala, musím říct, že celkově byla fajn. Perníková chaloupka se mi sice líbila mnohem více, ale tady si autor prochází hned několikerou kombinací různých závislostí, že je s podivem, jak to nakonec dopadlo.

Tyhle skutečné příběhy naprosto zbožňuju a většinou se mi nestává, že by mě nějaká kniha nebavila. U této jsem se ale několikrát přistihla, že sice čtu, ale příběh mě nedokáže úplně vtáhnout a myšlenkami odbíhám jinam. Sama vlastně nevím proč, možná mi nesedla stylem psaní, možná mi vadilo častější opakování některých okamžiků. Přesto si velmi cením toho, že autor otevřeně sdílí své zkušenosti a jde takříkajíc s kůží na trh. Je v tom upřímnost a odvaha. Bohužel mě ale kniha natolik neoslovila, abych se k ní chtěla v budoucnu vracet nebo si ji přečíst znovu.