Cesta za domovem

Autorka ve své knize otevírá silný a emotivní pohled na osudy čtyř dětí, jejichž životy válka nenávratně změnila. Byly vytrženy ze svých domovů, zpřetrhána byla jejich rodinná pouta a každé z nich bylo nasměrováno na jinou cestu. Na začátku jsem měl trochu problém zorientovat se ve všech jménech, ale jakmile jsem se začetl do prvních kapitol a poznal jednotlivé postavy i ty vedlejší, všechno začalo zapadat na své místo. Kniha se čte rychle, děj má spád a s každou další stránkou jsem nechtěl knihu odkládat. Autorka vytvořila postavy s různými osudy, ale všechny je spojovalo jedno – bolestné odloučení od rodiny. Nejvíc mě zasáhlo, jak silně byly vykresleny postavy Rogera a Oskara. Jejich příběhy byly citlivé, dojemné, plné dětské fantazie, která nemá hranice. Oba nedokáží pochopit některé věci a sledují svět očima dítěte, s jeho naivním pohledem. Právě to jim dodávalo jedinečný nádech – hádanky, otázky a způsob, jakým děti vnímají svět, byl neskutečně autentický. Tyto kapitoly jsem si opravdu užíval. Přestože všechny děti sdílely podobný osud, jejich příběhy byly naprosto odlišné. S Rogerem jsme podnikli dobrodružné putování, zatímco Oskar přinesl silný příběh o přátelství se Szymonem. Ana se stala symbolem pomoci a soucitu – nezištně podávala pomocnou ruku těm, kteří to potřebovali. Nejvíce tajemství se však vznášelo kolem Renaty. Její dějová linka byla sice zajímavá a neobvyklá, ale do celého příběhu mi příliš nezapadla. Upřímně jsem si nebyl jistý, co tím autorka chtěla čtenáři sdělit. Za nejrozporuplnější postavu považuji Anu. Na jednu stranu jsem chápal, že jako jedna z mála zažila válku i dobu po ní, ale právě v tom spočíval její vnitřní boj. Měla problém zapustit kořeny v nové zemi, protože ji stále táhla minulost. Tento rozpor mezi dvěma světy byl u ní velmi silný. Zaslouženou pozornost si zaslouží i postava Evy. Byla přesvědčena, že dělá správnou věc, ale s postupem času si začala uvědomovat, že všechno není tak černobílé. Mrzí mě, že její postava nedostala více prostoru, protože její vývoj byl opravdu zajímavý. Kniha klade čtenáři zásadní otázky, které zůstávají v hlavě ještě dlouho po dočtení. Co vlastně znamená domov? Kudy vede cesta k němu? A kde ho člověk opravdu najde? Velmi silně působí i téma kulturní identity – dětí, které byly vytrženy ze světa, ve kterém vyrůstaly, a musely si najít nové místo v jiném. Nejvýrazněji je to vidět právě na Aně, která zažila obě kultury, a je v ní vidět rozpor mezi nimi – zvyky a tradice, které nelze jen tak zapomenout nebo změnit. Na tyto otázky neexistuje jednoduchá odpověď. Každá možnost má svá „ale“. Jedno je ale jisté – největší břemeno si nesou právě děti. A to nejen v dětství, ale i v dospělosti. Oceňuji, že autorka nezapomněla na postavu Shiry, která sehrála důležitou roli už v její první knize. Její příběh je zde krásně doplněn a uzavřen. Autorka se také nebojí ukázat dobu po válce, kdy lidé stále žili ve strachu, předsudcích a nejistotě. Závěr knihy působí jako tiché přání – najít svůj domov, místo, kde může člověk být šťastný. Se svou rodinou. Ve svém světě. Ig: pribehy_stranek

Tato kniha mě nezaujala natolik, jako tomu bylo u knihy Žlutý ptáček zpívá. I tak byla ale svým způsobem dojemná. V knize jsou popsány dějové linky čtyř postav, které se nakonec prolnou. Osobně bych ocenila i dějovou linku Evy.