Cesta kolem světa v 80 vlacích

Letem světem, ale hlavně vlakem: poněkud nevyváženě a nepříliš záživně popsané ani cestovatelsky zvlášť zajímavé sedmiměsíční vlakové putování - vyrazilo se z Londýna, jednou stránkou se odbyla Evropa, dál se hrkalo Transsibiřskou a poté Transmongolskou magistrálou, aby se na straně 50 přibylo již do Číny, pár dní tu a onde v hlavních městech (Peking, Hanoj, Tokio) a na straně 125 už jsme z Asie pryč. Ale zase do ní vrátíme, protože to není cesta kolem světa, ale smyčka přes severoamerický kontinent a šup zpět přes Čínu zpět do Evropy. Takže titul je hodně zavádějící - kolem světa to není, a navíc se zcela opomíjí střední a jižní Amerika, Afrika a samozřejmě Austrálie. Tu a tam zajímavé, ale dost též úmora - nevím, jak by si autorka poradila sama, bez snoubence (Brita, napůl Malajce) by to nedala. Původně bych bývala raději volila vyprávění z její předchozí "túry" po "záchranném laně národa", tedy kolem Indie v 80 vlacích - však její rodina je původem z Indie, takže si tam asi poradila mnohem lépe, ale styl téhle jediné u nás vydané knihy mě už v mém zájmu odradil. Těch 80 vlaků je spíš jen inspirací pro zajímavý titul, v textu to nehraje žádnou zvláštní roli. Fotografická příloha je ještě zmatenější a ještě méně zajímavá než obsah. A rozhodně by měla být někde aspoň jednoduchá mapa cesty, lépe pak s významnými místy (k) zastavení. Zato vydavatel přidal obsah knihy, který je vskutku užitečný: dozvíte se v něm, kolik kapitol kniha má, jak se která jmenuje a jaké má číslo, ale jaksi už nedošlo na číslo stránky, na níž začíná... Vskutku zbytečně spotřebovaný celý list (z názvů kapitol ani nelze jednoznačně usoudit, v jaké zemi se zrovna odehrává). Přeci jen zvyšuji své počáteční průměrné hodnocení - první třetina opravdu nic moc, ale kanadsko-americká trasa (Vancouver- Toronto- New York- Washington- NOrleans- Los Angeles- Chicago- Vancouver) byla opravdu impozantní (tím Kanaďanem bych se vážně ráda projela). Bez zajímavosti rozhodně nebyl ani desetidenní vlakový zájezd po KLDR. Na technicky dokonalou visutou, ale kyslík vyžadující trať přes Tibetskou náhorní plošinu, překonávající pětitisícimetrovou nadmořskou výšku, by mě ale nedostal nikdo... 75%. "Na cestě jste zbaveni každodennosti. V porovnání s útrapami a bídou, které kolem sebe vidíte, se vám vlastní problémy náhle zdají nicotné, přestanete se v nich nimrat a opájet se sebelítostí."

Jeden z nejpůsobivějších cestopisů, co jsem zatím četla. Mělo to své kouzlo a psaný projev autorky byl čtivý. Skvělá kniha.