Černý rytíř

Láska je vyloučená, nenávist je rozehraná hra. Uff, tak po přečtení příběhu Kimberly a Xandera, jsem plná dojmů a pocitů. Na jejich příběh jsem se neskutečně těšila už od prvního dílu. Co se mezi nimi mohlo asi tak stát před sedmi lety, že to vyústilo v takovou nenávist a zlobu? Nooo mazec a masakr, to vám povím :-) Příběh zase temný a zvrácený, ale jiným způsobem, než tomu bylo v předešlých dílech. Kimberly mi bylo neskutečně líto, s čím vším se musela potýkat, hlavně se svojí matkou. Kam až to muselo zajít, aby někdo konečně viděl a slyšel její tiché volání o pomoc. Tady je jasný důkaz, že opravdu DNA nedělá rodinu. Xander, ať byl jaký byl, tak i přes to všechno, byl opravdu Rytíř pro svoji Zeldu .-) Kdybych mohla, dala bych i více hvězd, než jen 5. Bylo to neskutečně čtivé. “ Býval mým rytířem, ale teď budu já tím jeho. Přinesu mu jeho zbroj a meč. Aby mohl zastavit válku. “

'Občas příběhy skončí v momentě, kdy začnou.' 'Občas člověk chce tu jedinou věc, již nemůže mít.' Súhlasím s 'gabriela7144', 'Černý rytíř' bola naozaj emočná horská dráha a na jej konci som úplne na šrot... Prológ so sebou priniesol priblbý úsmev na perách a slzy v očiach. Prvá kapitola mi srdce zovrela do zveráku, a tak to bolo až do 3/4 knihy. Až potom som sa konečne mohla poriadne nadýchnuť a už to pokračovalo v tom správnom láskyplnom duchu :) PS: Rada by som tvrdila, že to je tá naj časť série, ale nemôžem, mojimi favoritmi sú stále Cole & Silver :) "Čau, dementi," pozvednu lahev a předvedu, jak jsem na mol. Coleův obličej je ve vteřině u mého, načež mě popadne za zátylek. Usměje se na ostatní, ale když se jeho zelené oči střetnou s mýma, začne mě vraždit pohledem. Je zvláštní, že má Cole stejnou barvou očí jako ona, až na to, že ty jeho nejsou tak krásné. Kvůli těm jejím bych šel i do horoucích pekel. "Máš zasraně hnusnou barvu očí," pronesu. "Co si jako myslíš, že děláš, Knighte?" zeptá se mě s drsným podtónem v hlase. "Zítra máme zápas a ty jsi úplně na sračky." "Ronan mě nezastavil, i když to věděl. Jestli půjdu do rohu, tak on musí taky, kapitáne," směju se, ač jsem se chtěl jen usmát. To už se stává, když se opijete, ztrácíte pak kontrolu nad svým jednáním. "Ježíši." Jednu mi vrazí, ale není to takové, jaké jsem doufal. Dělá to jenom proto, abych se vzpamatoval. Stačí to však k tomu, aby se mi mysl zaplnila bolestí a nahradila to peklo. "Běž nahoru vystřízlivět." "Ano, kapitáne," zazubím se. "Tu flašku," natáhne ruku a já mu předám lahev. "Co se to s tebou v poslední době, kurva, děje?" "Tvoje oči," zahuhlám. "Moje oči?" Přísahám, že přede mnou stojí dvakrát a jeden z nich se na mě culí. "Ne, oči ne. Ta barva. Zkurvená zelená." Připlácnu mu dlaně na obličej a zmáčknu mu tváře. "Proč zrovna zelená? Prostě proč?" "To se právě chystáte líbat?" vytrhne mě z duchovních otázek Aidenův znuděný hlas.