Černá lilie

Na úvod, asi po stopadesáté, se seznámíme s děním ve druhé polovině 13. století v Českém království. Dále tu máme seznam postav v příběhu. To VV krásně přibývají stránky! Příběh, který konečně následuje, je docela zamotaný a nepřehledný, a to zvláště stejnými jmény v různých podobách. Pokud si při čtení budete dělat delší přestávky, snadno se v ději ztratíte. No a závěr to korunuje. Ten je asi tak pravděpodobný, jako že mě do druhého dne narostou nové zuby. Přesto to celkem šlo.

Nebylo to špatný, ale asi ani nejlepší, prostě taková klasika s Oldřichem z Chlumu na dvě odpoledne. Co se týče závěru, nejsem historik, ale tak nějak to možná proběhnout mohlo, když ten nemoh na tamtoho a ten zas na toho z určitejch právnickejch důvodů XIII. Století (nechtěl bych tu spoilerovat), nicméně se mi zdá, že podobný závěry už jednou Vondruška použil, koneckonců těch knížek už je asi 30 a já si je fakt všechny nepamatuju. Což dává ovšem dobrou šanci na znovučitelnost :) A ještě co se rytířů a jinejch urozenců týče, tak mam všeoběcně problém pamatovat si jména, natož když je to Někdo z Něčeho, popř. ještě s přídomkem zvířete a šílenejma staročeskejma jménama jako Budivoj, Ratmír, Habart, Hejlík, Vchyna, Nechvala či Chluk, o těch mniších měnících si jména kvůli řeholi ani nemluvě :) Obzvlášť zabrat mi dali ty Heřmani a Hermani, tady si myslim, že to bylo asi zbytečně překombinovaný.

No, hodně překombinované a hodně postav, ale zapadlo to do sebe jako kostky lega. Dokonce i Diviš přispěl svým fištrónem, spravedlnost byla nastolena i bez zákonných prostředků a páni rytíři se mezi sebou nepobili.