Čau debile

Uf. Tohle nebylo čtení, které bych si vybrala podle obálky nebo tématu – a možná právě proto mě tak zasáhlo. Čau debile je syrové, ostré, někdy nepříjemné… ale donutilo mě přemýšlet. Hodně. A to beru jako obrovské plus. Celý příběh se odehrává prostřednictvím e-mailů – mezi spisovatelem, kterého dostihla aféra #MeToo, a herečkou, která má svých démonů víc než dost. Jejich dialog začíná jako ostrá hádka, ale postupně se mění v něco hlubšího. O vině, o zodpovědnosti, o rozdílech mezi generacemi a pohledech na svět. A ano, je tam spousta drog, bolesti a feminismu – což zrovna nejsou témata, která vyhledávám. A přesto… to fungovalo. Při čtení jsem místy doslova zuřila. Postavy mě štvaly, názory mě dráždily, ale právě to ze mě udělalo aktivního čtenáře. Tahle kniha vás nenechá být pasivní – buď ji budete milovat, nebo nenávidět. Anebo (jako já) s ní budete vést v hlavě nekonečné vnitřní debaty ještě dlouho po dočtení. Rozhodně to není pro každého, ale pokud chcete knihu, která vás donutí zastavit se a přehodnotit vlastní postoje, Čau debile vám to rozhodně dopřeje. A s grácií sobě vlastní.

Ta kniha bude pro spoustu lidí skvělá, protože ona vlastně skvělá je. Řeší se zde snad všechna aktuální témata, která vás napadnou, což je skvělé a takové knihy jsou zapotřebí. Jen jsem bohužel opravdu měla problém s ukřičeností hlavní hrdinky (ona byla pro mě fakt neskutečně protivná baba, i když v mnohém jsem s ní samozřejmě souhlasila, ale ten způsob, jakým to pouštěla ven byl na mě moc), i proto jsem knihu původně odložila, když jsem se k ní po pár týdnech vrátila, už to bylo lepší, asi jsem si již zvykla.