Čas třešní

Aniž bych to věděla, dostala jsem se k pokračování příběhu, který jsem četla před několika lety a který se mému mladšímu já líbil... Zajímavé bylo, že jsem si děj knihy Úsměvy žen, která Času třešní předchází, poměrně dobře vybavovala, i když už je to opravdu dávno a srdcovkou se pro mě tehdy kniha nestala. Ani jméno autora mi neznělo povědomě, když jsem si knihu půjčovala v knihovně. Ze začátku jsem byla nadšená. Nejen tou osudovostí, že v nové knize nezáměrně shledávám staré známé postavy, ale také tím, že čtení bylo příjemné, plynulé, nenáročné a bez jakýchkoliv negativních témat. Prostě jen nádherná Paříž, dobré jídlo, knihy a dva zamilovaní. Kulisy příběhu byly jako pohádka... Co ovšem začalo být neskutečně otravné a hloupé, bylo chování postav. Nerozhodný a žárlivý André, sebestředná a neempatická Aurélie - dvojka, která podle recenze na přebalu knihy má zajistit, že příběh má být nejpůvabnější a nejromantičtější knihou sezony. V jakém vesmíru? Kdo tohle napsal, knihu nečetl. Nebo si myslel své a potřeboval ji jen prodat, tak ji vychválil do nebes. Upřímně: ta kniha je hrozná. Děj je primitivní, předvídatelný, hloupý, tragikomický. Postavy se chovají jak nějaké karikatury. Jejich vztah je ukázkou toho, jak to v milostných vztazích nemá vypadat - ukazuje naprosté nenapojení, neschopnost naslouchat, absenci empatie. Postavy jsou horší než ty, které nalezneme v romantických komediích. Dočetla jsem to jen proto, abych mohla knihu zkritizovat, protože mě ta recenze na přebalu dopalovala každou stranou, co jsem v ději pokračovala vstříc konci. Nevím, koho tento typ příběhu může uspokojit. Chybí vášeň, chybí romantika, chybí to nejpodstatnější - napojení mezi hrdiny. Nezáleží vám na nich. Takové knihy nemá cenu vydávat. Nejsem ani tak zklamaná jako rozhořčená a autorovi se již budu obloukem vyhýbat.