Čas třešní

Aniž bych to věděla, dostala jsem se k pokračování příběhu, který jsem četla před několika lety a který se mému mladšímu já líbil... Zajímavé bylo, že jsem si děj knihy Úsměvy žen, která Času třešní předchází, poměrně dobře vybavovala, i když už je to opravdu dávno a srdcovkou se pro mě tehdy kniha nestala. Ani jméno autora mi neznělo povědomě, když jsem si knihu půjčovala v knihovně. Ze začátku jsem byla nadšená. Nejen tou osudovostí, že v nové knize nezáměrně shledávám staré známé postavy, ale také tím, že čtení bylo příjemné, plynulé, nenáročné a bez jakýchkoliv negativních témat. Prostě jen nádherná Paříž, dobré jídlo, knihy a dva zamilovaní. Kulisy příběhu byly jako pohádka... Co ovšem začalo být neskutečně otravné a hloupé, bylo chování postav. Nerozhodný a žárlivý André, sebestředná a neempatická Aurélie - dvojka, která podle recenze na přebalu knihy má zajistit, že příběh má být nejpůvabnější a nejromantičtější knihou sezony. V jakém vesmíru? Kdo tohle napsal, knihu nečetl. Nebo si myslel své a potřeboval ji jen prodat, tak ji vychválil do nebes. Upřímně: ta kniha je hrozná. Děj je primitivní, předvídatelný, hloupý, tragikomický. Postavy se chovají jak nějaké karikatury. Jejich vztah je ukázkou toho, jak to v milostných vztazích nemá vypadat - ukazuje naprosté nenapojení, neschopnost naslouchat, absenci empatie. Postavy jsou horší než ty, které nalezneme v romantických komediích. Dočetla jsem to jen proto, abych mohla knihu zkritizovat, protože mě ta recenze na přebalu dopalovala každou stranou, co jsem v ději pokračovala vstříc konci. Nevím, koho tento typ příběhu může uspokojit. Chybí vášeň, chybí romantika, chybí to nejpodstatnější - napojení mezi hrdiny. Nezáleží vám na nich. Takové knihy nemá cenu vydávat. Nejsem ani tak zklamaná jako rozhořčená a autorovi se již budu obloukem vyhýbat.

Zmizení několika miliard dolarů nemůže nechat nikoho v klidu. Navíc média mluví o nějakém bombovém útoku někde na východě, který může souviset. Co když je ale všechno mnohem blíž a jedno z bankovních center je v ohrožení? Někdy člověk kupuje knihy kvůli tomu, že autora zbožňuje a chce mít všechny jeho příběhy ve své knihovničce, jenže u Michaela Robothama je to u mě hlubší. Jeho příběhy mě vždycky dovedou k přemýšlení nejen o samotném případu, ale spíše o důsledcích, které má na lidské osudy i společenské vědomí v dané oblasti. Dokáže mě na dané vlně vést až do konce. Tentokrát se pustil do spletitého vyšetřování na irácké půdě, kde kromě loupeže zasáhne hlavního hrdinu smrt milované Nicole. Ačkoliv jsme chvíli v Asii i v Evropě, nejsme zmateni a nádherně se noříme do globalizovaného systému zisku a ztrát, kde se točí peníze, najímají se lidé, aby vyhrožovali a zabíjeli, a pocity lásky a štěstí končí na válečných frontách. A ještě k tomu je v ohrožení i moje oblíbená metropole na Temži. Pokud jste si zamilovali psychologa Joe O’Loughlina, musím vás zklamat, v tomto díle si jej moc neužijete. Dá se říct, že Vraky jsou jakýmsi intermezzem, které mají na další příběh s ním připravit a naopak využívají jeho věrného přítele a kolegu Vincenta Ruize. Ale celkový dojem to nesnižuje. Naopak! Řekl bych, že tu ještě víc převládá napětí a postavy vás překvapí dost osobitým způsobem. Je pak těžké důvěřovat ženám. Troufnete si přidat se na cestu, kde vás okolí bude srážet na kolena a vy s tím nebudete moci skoro nic dělat? * „Chceš se umýt? Já ti ukážu, jak se mýt.“ Strčil Albieho hlavu do záchodové mísy. Spláchl. Udělal to znovu. Albieho nohy v ponožkách klouzaly po dlaždicích na podlaze. Nemohl dýchat. Reece jeho hlavu vytáhl z mísy a praštil s ní o nádrž, potom znovu spláchl. Nechal Albieho ležet na zemi, voda ze záchodu mu stékala po obličeji. … Když vyrůstal, vejce bylo luxusní zboží. Jídlo bylo luxusní zboží. Stály se na něj fronty, smlouvalo se kvůli němu a jedlo se s úctou. Pro jeho matku byl každý den boj. Vychovala na Západním břehu šest dětí a šitím pro sousedy si vydělávala jen pár izraelských šekelů. *