Čas čarodějnic 1: Čas čarodějnic

Nevím, kde na mne vykoukl odkaz na knihu, ale poznamenal jsem si, vyhledal, přečetl. Nebylo to špatné, kdyby formát epub umožnil číst citáty celé, jenže neumožnil, nezalamoval, mé oko zvětšený pohled nedokázalo přečíst a čtečka zobrazit, takže jsem ošizen o 20 % vjemu. A korunu negativům nasadil ne-korektor, který jednou zaměnil jméno Matthew za Marcuse. Začátek a ke konci hledání cest a objevování mne bavilo více, než potoky krve a mučení. dokonalé bylo zapojení duchů. A nejdokonalejší dům Bishopových, tam bych chtěl bydlet. Příběh samotný má svá pozitiva i negativa, trochu mi ty nad-přirozené bytosti polidštil. A hlavní postava má obrovské štěstí na lidi kolem sebe, starou i novou rodinu.

Další kniha na kterou jsem přišla díky jejímu novému vydání! Nooo, jak bych to řekla. Znáte takový ten pocit, když najdete knihu, která přesně sedí vašim knižním choutkám, ale stejně vám nesedne? Čas čarodějnic je pro mě přesně touhle záhadou. Jak jsem říkala Klarince (nebojte, tu určitě neznáte) tohle byla tak nudná knížka až mě bavila. Možná příběh byl celkem fajn, ale postavy mi nesedly. Diana - věkem až příliš ode mne vzdálená (řekla holka která je schopná číst knihu, kde je hlavní postavou osmdesátiletý stařík), nudná ale zároveň zajímavá... Prostě mi nijak moc nesedla. Obzvlášť její prvotní "odpor" k magii mi dost vadil. Potom Matthew, upír který je všude popisován jako nějaký alfa samec, kterého nikdo nikdy nezkrotí, až na odvážnou Dianu, která mu jako jediná nepodlézá a nechce s ním hned mít mini upírátkočarodějky. A navíc samozřejmě upíři a čarodějky nesmějí být spolu, z původně slabé Diany se stane nejmocnější čarodějnice v historii, bla bla blá- prostě dokonale klišoidní. Ale co, dočetla jsem to, v celkem pohodě čase a za ztrátu části mého drahocenného života se to taky označit nedá. A i kdyby (tuhle výmluvu používám když čtu nějaké absolutně nehodnotné "škváry" - jak říká můj otec - což je dost často :), pořád můžu říct že jsem si tím rozšířila slovní zásobu. (srdickoo)