Čarodějka - Šepot kouzel

45% - S tímhle příběhem jsem se nějak nedokázala zžít. Přišlo mi to jako tisícípětistá variace na téma holka v magické škole, která je všemi přehlížená (kromě zaručeně jedné věrné kamarádky) a která následně zazáří ve zkoušce nebo turnaji, což by nikdo nečekal. Ze začátku jsem se nemohla začíst, podivně napsané vztahy s rodiči a bratrem tomu nepomáhaly, ani s stereotypem sexy namyšleného kluka (se jménem Cullen - vážně?!) to nebylo ono a už vůbec se mi nechtělo věřit tomu zvláštnímu "namlouvání" Eiry s elfským vyslancem Ferrem (jakože se na ni zaculí a ona hned uvěří, že o ni stojí, a povypráví mu všechno, co ví, a málem i to, co neví). Viděla jsem potenciál v tom, že měla svojí magií kdysi někoho zabít, což slibovalo zajímavé psychodrama, jenže mi přišlo, že Eira vlastně jenom fňuká, že jí kvůli tomu nikdo nedůvěřuje, zda se příště dokáže ovládnout (a jako jo, ty její příležitostné labilní výlevy - taky bych jí nevěřila). Magie živlů už mi začíná připadat taky hrozně profláklá (zde se alespoň kvalitně vyřádila překladatelka, protože dělení na vodoměje, zemělamače, ohňonoše a větroplavce se mi líbilo), tady ty schopnosti dle elementů navíc ani nedávaly smysl, protože hlavní hrdinka ovládající živel vody zároveň taky "slyší hlasy" (otisky toho, co kdo povídal, když se dotýkal nějakého předmětu), což nebylo zjevné, jak by to s tou vodou mělo souviset. To už ta "paměť vody", o které mluví sněhulák Olaf v animáku Frozen II dává větší smysl. Koneckonců Eira Elsu s tím svým ledovatěním tak trochu připomíná. Nejsem si jistá, jestli dám tudíž šanci druhému dílu, občas se autorky rozjedou až v dalších knihách, tak třeba?

Příběh mě chytil hned od začátku. Eria mi byla od začátku sympatická. Také její bratr a trochu i jeho kamarád. Nechápala jsem, proč jí strýc dává méně práce, než bratrovi. Až velmi později vyjasněno. Také proč Eria tak slepě věří elfům. Každopádně se to vyvíjelo dost zajímavě, úkoly, události, kterou nechci prozrazovat, pokud jste nečetli, mi přišly nebezpečné. Trochu objevů, záhad, tajných chodeb, místností, setkání u dvora.... Vývoj událostí zajímavý, nečekaný, něco trochu čekané, šokující, smutné a celkově jsem ten vývoj tak úplně nečekala. I slza ukápla ... hodně. Některé postavy velmi překvapily. Jedna zklamala, i když jsem to trochu čekala, že něco provede, že je to lhář. Rozhodně jsem nečekala krutost jednoho z úkolů, kde se všechno zvrtlo. Jak už jsem psala, příběh mě pohltil, dobře se četl, byl i napínavý, rozhodně byl plný překvapivých odhalení a i těch bolestný. Hodně magie - živlů, elfí a trochu i poblouznění, špatných odhadů. Vlastně příběh nedopadl ani dobře, ani špatně. Tak něco mezi, s vidinou pomsty. Osobně se velmi těším na pokračování.