Čarodějka - Šepot kouzel

Tahle kniha mě mile překvapila. Nejprve jsem se bála nižšího hodnocení, ale naštěstí jsem se nenechala odradit. Příběh je rozhodně čtivý a nutně potřebujete vědět, co bude dál. Ačkoliv samotný děj není v mnoha směrech příliš originální (soutěž,...), vůbec mi to nevadilo. Velmi oceňuji sympatickou hlavní hrdinku a nepředvídatelné zvraty.

45% - S tímhle příběhem jsem se nějak nedokázala zžít. Přišlo mi to jako tisícípětistá variace na téma holka v magické škole, která je všemi přehlížená (kromě zaručeně jedné věrné kamarádky) a která následně zazáří ve zkoušce nebo turnaji, což by nikdo nečekal. Ze začátku jsem se nemohla začíst, podivně napsané vztahy s rodiči a bratrem tomu nepomáhaly, ani s stereotypem sexy namyšleného kluka (se jménem Cullen - vážně?!) to nebylo ono a už vůbec se mi nechtělo věřit tomu zvláštnímu "namlouvání" Eiry s elfským vyslancem Ferrem (jakože se na ni zaculí a ona hned uvěří, že o ni stojí, a povypráví mu všechno, co ví, a málem i to, co neví). Viděla jsem potenciál v tom, že měla svojí magií kdysi někoho zabít, což slibovalo zajímavé psychodrama, jenže mi přišlo, že Eira vlastně jenom fňuká, že jí kvůli tomu nikdo nedůvěřuje, zda se příště dokáže ovládnout (a jako jo, ty její příležitostné labilní výlevy - taky bych jí nevěřila). Magie živlů už mi začíná připadat taky hrozně profláklá (zde se alespoň kvalitně vyřádila překladatelka, protože dělení na vodoměje, zemělamače, ohňonoše a větroplavce se mi líbilo), tady ty schopnosti dle elementů navíc ani nedávaly smysl, protože hlavní hrdinka ovládající živel vody zároveň taky "slyší hlasy" (otisky toho, co kdo povídal, když se dotýkal nějakého předmětu), což nebylo zjevné, jak by to s tou vodou mělo souviset. To už ta "paměť vody", o které mluví sněhulák Olaf v animáku Frozen II dává větší smysl. Koneckonců Eira Elsu s tím svým ledovatěním tak trochu připomíná. Nejsem si jistá, jestli dám tudíž šanci druhému dílu, občas se autorky rozjedou až v dalších knihách, tak třeba?