Budování emoční autonomie

O emoční autonomii se píše překvapivě málo – buď v rovině zjednodušené „pozitivity“, nebo naopak v těžko uchopitelném klinickém jazyce. Budování emoční autonomie od Lindsay C. Gibson pro mě tenhle chybějící most velmi přesně vyplňuje: spojuje hluboké porozumění emocím s každodenní realitou vztahů, práce a hranic. Autorka nepůsobí jako „guru“, ale jako klidná, zkušená průvodkyně. Emoční autonomii popisuje ne jako odstřižení se od druhých, nýbrž jako schopnost zůstat sám sebou i v emočně náročných vztazích. Přesně pojmenovává vzorce emoční závislosti a ukazuje, proč nás některé vztahy opakovaně vtahují do pocitu viny či chaosu. Velkou hodnotou knihy je praktičnost: konkrétní situace, vnitřní dialogy a použitelné nástroje pro nastavování hranic bez agrese i bez úniku. Pomáhá rozlišit empatii od sebeobětování a převzít odpovědnost za vlastní emoce bez jejich potlačování. Doporučuji ji terapeutům, koučům, lídrům – i každému, kdo chce žít svobodněji a klidněji. Neslibuje rychlé zázraky, ale nabízí poctivou práci s realitou. Pro mě kniha, ke které se vracím.

Oproti autorčině předchozí knize “Dospělých dětí emočně nezralých rodičů” zde už není tolik aha momentů, ale i tak je jich tu hodně. Především se tu autorka zaměřuje na to, aby čtenáři opravdu předala to, co chce, a jde z toho cítit, jak moc jí záleží na tom, aby si to čtenář uvědomil a jak moc zásadní to je. Chce, aby to lidem pomohlo a otevřelo jim to oči, což skvěle plní účel. Míra změny toho, jak se po čtení knih Lindsay Gibson dívám na svět a vztahy, je velká. I přes to, že používá jemné nebo neutrální výrazy, vás nutí velmi jít do sebe, zamyslet se a zároveň si internalizovat to, co píše, a na co apeluje. Je až děsivé si uvědomit, kolik lidí žije v maladaptivních schématech, která sice u každého fungují trochu jinak, ale ten vzorec je identický a je to někdy fakt škoda a zmařený potenciál, pokud to člověk neobjeví.