Břetislav a Jitka

Ilugiii!! Nevím jestli je správné podporovat v dnešní době vztah mezi malou holkou a dospělým chlapem (obzvlášť teda když ten chlap je už pár let ženatý), ALE!! Beheheeee.... To je ukrutně nejroztomilejší část z celých bárovek. *smrk Všechnu čest a slávu pro Válkovou.

Kniha sama o sobě je trefa do černého. Opět je úspěšná, zábavná, vtipná místy žádaně strašidelná. Počínaje správně načasovaným setkáním s Illugim, kterého nyní snad můžeme označit Bářiným snoubencem. Doufám, že se jednou o jejich vztahu znovu dozvím a do budoucna zjistím, jak budou probíhat zásnuby v minulosti. Celý děj je vhodně vybrán i z hlediska situace, tedy hádkou, s rodiči kvůli tomu, že se Bára tajně vypravila rozloučit se se starým bytem. Rodiče jí o stěhování vůbec neřekli a to mi správné nepřipadá. S Bárou soucítím stejně jako s Jitkou, řečenou Juditou, kterou levoboček Břetislav unesl a to i s Bárou a Geilan. Vše bylo však náplánovanější než se v klasických knihách o této dvojici píše. Trochu jsem se sice ztrácela, ale rodokmen na samém konci knihy mi pomohl všechny složitosti vztahů jasně a zřetelně pochopit. Celým dalším dějstvím také odhalujeme Barčina kočičí tajemství. Upřímě se těším na další dobrodružství nejen z prostředí kláštera. Celkově mohu knihu doporučit nejen svým kladným názorem, ale i vzkázat ji do všech škol. Takhle by se měl dějepis vyučovat. Na závěr můžu nespisovně říct: "Fakt cool!" a poděkovat paní Válkové (která píše úžasným stylem psaní) a panu Koplu za nápadité ilustrace.