Bratříček

Moc jsem od knížky neočekávala, ale mile mě překvapila. Byla to taková milá oddechová jednohubka.

Knížka ve mně zanechala smíšené pocity. Na jednu stranu mi to celé přišlo velmi naivní, část zápletky s psychiatrickou nemocnicí ve mně vyvolala otázku, zda to v téhle době takhle vážně s psychiatrickými pacienty vypadalo (já sama nejsem na toto téma odborník), místy to na mě bylo moc výchovné - ale potom, když jsem se dočetla na konec, nemohla jsem se ubránit tomu, že jsem byla za hlavního hrdinu a jeho příbuzenstvo šťastná a přála jim dobrý konec - a příběh, který ve mně zanechal pocit 'jsem ráda, že to takhle dopadlo', a navzdory některým svým nedostatkům mě nenechal lhostejnou, nemohu hodnotit jako katastrofu. Myslím, že autor má dobré záměry a dobré srdce. Jinak ale souhlasím s mnohými konstruktivními výtkami zmíněnými v ostatních komentářích.