Bratříček

Taková milá jednohubka na odpoledne, která čtenáři přiblíží svět viděný dětskýma očima, přičemž se z vypravěče dítěte stává (věkem, životními okolnostmi) dospělý. Byl mi moc sympatický vztah otce a staršího syna, zároveň i krásný vztah staršího bratra k mladšímu bráškovi. A ten konec mě dojal (i poselství knihy, věřit v dobro, v lepší zítřky, nenechat se vydírat a zahnat do kouta, důležitost rodiny, vztahů), moc jsem otci s farmou fandila. Je to milé, i trošku smutné čtení, s koncem plným naděje do budoucna.

Knížka ve mně zanechala smíšené pocity. Na jednu stranu mi to celé přišlo velmi naivní, část zápletky s psychiatrickou nemocnicí ve mně vyvolala otázku, zda to v téhle době takhle vážně s psychiatrickými pacienty vypadalo (já sama nejsem na toto téma odborník), místy to na mě bylo moc výchovné - ale potom, když jsem se dočetla na konec, nemohla jsem se ubránit tomu, že jsem byla za hlavního hrdinu a jeho příbuzenstvo šťastná a přála jim dobrý konec - a příběh, který ve mně zanechal pocit 'jsem ráda, že to takhle dopadlo', a navzdory některým svým nedostatkům mě nenechal lhostejnou, nemohu hodnotit jako katastrofu. Myslím, že autor má dobré záměry a dobré srdce. Jinak ale souhlasím s mnohými konstruktivními výtkami zmíněnými v ostatních komentářích.