Bratři větru

Tad Williams je z rodu těch, kteří dělají čest památce sira J. R. R. Tolkiena a jeho odkazu klasické epické fantasy. Nekopíruje přitom zaběhnuté motivy, ale na vlastním písečku rozehrává nadčasová dramata, okořeněná fascinující mytologií, což ještě podtrhuje majestátní stylistikou. Nejde však o spisovatele zahleděného do vlastních slov; na prvním místě pro něj vždycky byli a budou čtenáři a jejich láska k příběhům. Bratři větru jsou samostatným románem, doplňujícím svět Východního Ardu. Chronologicky se odehrávají tisíc let před událostmi trilogie Jasný osten, Žal a Trn, a v mnohém vysvětlují počátek tragické proměny Inelukiho v nemrtvého Krále bouří. Zastihujeme vznešené Sithy v jejich plné slávě, kdy smrtelníci jsou jen otravným hmyzem na okrajích hvozdů. Ale v pozadí už klepou na brány nesmrtelných problémy, způsobené pýchou, předznamenávající pád. Pro fanoušky de facto povinnost, byť v porovnání s ostatní autorovou tvorbou jde spíš o delší novelu a to jak rozsahem, tak obsahem.

Je to už docela dlouho, co jsem přečetla knihu na jedno posezení. Musím přiznat, že mi chvilkami vyskakovalo srdce z hrudi. Je skvěle napsaná a nepotřebuje ani řádek navíc. Příběh sleduje hon na draka, kterého se účastní jak Sithové, tak lidé. Hlavně tedy sledujeme dva bratry, Inelukiho a Hakatriho. Zatímco jeden je domýšlivý, neklidný a hrdý, ten starší je jeho pravým opakem. Když se Ineluki zaváže smělou a strašlivou přísahou, že zabije děsivého draka, přivolá na svého bratra pohromu, kterou byste nepřáli ani svému nejhoršímu nepříteli. A co hůř, tahle pohroma se dotkne nejen všech Sithů ale i lidí. Ti, kteří už ochutnali Východní Ard vědí, k čemu všemu tahle neuvážená přísaha povede. Kniha však funguje sama o sobě, je to parádní standalone, který může probudit zájem o Východní Ard. Dobrodružná výprava na draka se tedy mění ve strašlivou tragédii, která je vyprávěna sluhou jednoho z bratrů tak dojemně, že jsem měla opravdu velký problém neuronit pár slz. Zatímco se první polovina snaží udržet čtenáře v pozoru akčním dějem, protože drak není žádná roztomilá Bezzubka, ani upovídaný drak Šmak, ale opravdická ohavná a nebezpečná bestie, ta druhá vás zaskočí tím, jak se vás hluboko dotkne smutný dopad jedné z domýšlivosti vyřčené přísahy. Bratři větru jsou skvělou ukázkou, že se výborný příběh dá odvyprávět na necelých třista stránkách. Že po sobě i malé dílo může zanechat hlubokou propast v duši. A že Tad Williams umí psát jako málokdo dnes. A že není radno se spoléhat na hodnocení Databáze, protože tohle je rozhodně jedna z těch mnoha podhodnocených knih. PS. Fakt nechápu ten jeden palec dolů.