Brácha není asparágus

Příběh je vyprávěn z pohledu třináctileté Lindy, jejíž o dva roky starší bratr Filip má poruchu autistického spektra. Tatínek pracuje v zahraničí na lodi a doma se objeví většinou jen na Vánoce, maminka má plno práce s Filipem a jeho terapiemi a Linda se občas cítí tak nějak přehlížená, jako by na ní nezáleželo. Nemá to moc lehké ani ve škole. Většina spolužáků a "kamarádů" se jí začne stranit hned v momentě, kdy se setkají s jejím bratrem, který má třeba zrovna záchvat a nebo je prostě jen klasicky "divný". Navíc má Linda Filipa často na starost a z toho není nadšený ani jeden z nich. Linda se za něj občas stydí. Jenže když na něj nedohlédne, tak se většinou stane nějaký průšvih a vždy je to vina Lindy. Přijde jí to nespravedlivé a přemýšlí, jestli ji vlastně máma nebo brácha mají rádi. Kniha otevírá spoustu témat a ukazuje zas trošku jiný pohled na život s autistou. Většinou se všichni soustředí na osoby s autismem a jejich sourozenci jsou dost často více či méně upozaděni a přehlíženi. Je to sice kniha určená převážně pro děti a mládež, ale určitě by si ji měli přečíst i dospělí. Doporučuji!

Nejsem cílová skupina, takže si uvědomuji, že mé hodnocení není úplně objektivní. Kniha jako taková se mi líbila, otvírá spoustu témat a myslím si, že se autorce podařilo dobře vcítit do dětské duše, která na jednu stranu chápe, ALE současně to nechce přijmout...nicméně jednu hvězdu ubírám za styl, jakým je příběh napsán. Zpočátku se mi to fakt těžce četlo, přišlo mi to jak slohová práce z 5.B na téma Můj život s bráchou, málo propracované vyprávění, jednoduché věty a slovní obraty. Dokonce jsem uvažovala i o tom, jestli knihu neodložím. Nakonec jsem si asi zvykla a jo, kniha se mi líbila a určitě bych ji doporučila dětským čtenářům.