Bouře na Labi

Tak, a dvoudílná rodinná sága se uzavřela. Bylo to opravdu krásné čtení, i když s hodně hořkým koncem... Naposledy jsem se tedy vydala do Hamburku v roce 1890. Po třech letech v Liverpoolu se Lily, dcera bohatého majitele přepravní společnosti Karstena, který se jí zřekl, vrací do Hamburku se svým manželem Henrym a jejich nemanželskou dcerou Hannou. Jejich manželství je však nešťastné a ona touží po své velké lásce, kterou je otec její dcerky Jo. Rozvod nepřipadá v úvahu - Lily už jednou poškodila pověst své rodiny, a kromě toho by Henry dostal do své péče Hannu. Od své vlastní rodiny žádnou podporu očekávat nemůže, protože ta má aktuálně plné ruce práce, aby zabránila převzetí přepravní společnosti bohatým hamburským obchodníkem Oolckertem. Mezitím to v hamburské čtvrti Gängeviertel doslova vře, protože zde řádí bída, nemoci a chudoba... Také druhý díl mě opět dokázal uchvátit a četl se doslova jedním dechem ;-). Kniha je napínavá a autentická, ale na závěr mi bylo opravdu smutno, i když mi bylo zároveň jasné, že happyendem příběh bohužel skončit nemohl. A já na závěr vřele doporučuji oba díly!

V tejto časti Bouře nad Labem autorka pritiahla všetky skrutky o pár stupňov silnejšie. Prvý diel bol pre mňa o objavovaní a jemnom prebúdzaní, ale tu som cítila oveľa väčšiu hĺbku, tlak aj neistotu. Príbeh pôsobil zrelšie, akoby sa svet okolo postáv zrazu stal temnejší a náročnejší a práve to ma vtiahlo ešte viac. Atmosféra Hamburgu bola hustejšia, plná napätia a nevyspytateľnosti. Mala som pocit, že mesto už nie je len kulisa, ale aktívna sila, ktorá postavy skúša a tlačí ich do rozhodnutí, ktorým by sa najradšej vyhli. A pritom si stále zachovávalo tú krásnu historickú vizuálnosť, ktorá ma bavila už v prvom diele. Postavy som vnímala oveľa intenzívnejšie. Ak v prvej knihe rástli, tu už museli niesť dôsledky. Boli ľudskejšie, zraniteľnejšie, občas tvrdohlavé, občas nepochopiteľné presne tak, ako to býva v reálnom živote. A práve to mi na nich sedelo. Mala som pocit, že ich autorka nechala dýchať, robiť chyby a hľadať cestu v chaose. Štýl písania bol stále krásne opisný, ale dynamickejší. Menej romantického snívania, viac reality, viac emócií, viac momentov, pri ktorých som si uvedomila, že niektoré príbehy sa nedajú rozprávať jemne. A pritom to stále bolo plynulé, čitateľné a veľmi vizuálne. Celkovo som mala pocit, že druhý diel mi ukázal, čo všetko sa skrývalo pod povrchom prvého. A že niektoré príbehy potrebujú búrku, aby sa ukázalo, čo v nich naozaj drží.