Bláznivá jízda

Originální název knihy The List of Last Chances je asi výstižnější, ačkoli jinak je překlad skvělý a skoro si říkám, že si snad začnu vybírat knížky ne podle autorů, ale právě podle překladatelů. Knížka se četla skvěle, nic nerušilo a lehkou formou se servírovala spousta věcí k zamyšlení.

Už si nepamatuji, za jakých okolností jsem si knihu pořídila, možná mě zaujala anotace, možná obálka (což je u mně zcela na posledním místě)... Docela naivně jsem si myslela, že půjde o příběh, kdy starší osoba vypráví během cesty svůj životní příběh osobě mladší, která ji má dopravit z bodu A do bodu B (na toto téma jsem již nějaké knihy četla). Nemohlo to být dál od reality. Hlavní postavou, dle mého soudu, je Ruth, která se vůbec nenachází v záviděníhodné životní situaci - má za sebou rozchod s dlouholetým přítelem, kterého přistihla při nevěře, načež se začíná dobrovolně utápět v sebelítosti a víně, což má za následek, že přijde o práci a nebýt nejlepší kamarádky, skončila by na ulici. Ta ji rovněž dohodí práci, která by ji mohla z letargie, smutku a nedostatku peněz vytrhnout. A tak se Ruth vydává na cestu napříč Kanadou jako "dozor" nad Kay, dámou více než sedmdesátiletou, kterou si její syn přeje mít u sebe... Nutno říct, že je dost těžko si představit někoho, kdo by méně vyžadoval dozor, než Kay, dáma, která má takříkajíc "odžito" a nenechá se jen tak vodit za ručičku, což dokáže hned po odjezdu, kdy se vytasí se seznamem toho, co chce během cesty zažít. A seznam je to docela hutný... V průběhu děje Kay přímo či nepřímo několikrát Ruth vyčte, že se lituje, je bolestínská, neřkuli neschopná se poprat se svým osudem, ale já bych k ní tak přísná asi nebyla. Ruth je prostě v životní situaci, kdy neví kudy kam, protože dosud žila v přesvědčení, že se realizuje zcela a beze zbytku přes vztah se svým přítelem, což bohužel nevyšlo. Největší konflikt mezi oběma ženami nastane téměř v závěru jejich cesty ve chvíli, kdy se Ruth rozhodne Kay překvapit a spojí se s její dávnou láskou, ačkoli nezná veškeré okolnosti jejich vztahu a je nemile překvapená, že se Kay v minulosti mohla dopustit něčeho takového, jako její bývalý přítel. Opět se zde potvrzuje, že nemůžete soudit člověka, když (obrazně řečeno) nechodíte v jeho botách... Nebudu se nijak dlouze zmiňovat o milostné lince, která se v průběhu příběhu rodí mezi Ruth a synem Kay, který o její přesun do Vancouveru požádal, nijak mě nerušila a brala jsem to jako typickou americkou nutnost. Je mi líto, že tuhle knihu není moc vidět, možná by některým v podobné životní situaci pomohla. Za mě určitě doporučení k přečtení.