Bitva o Sinaj

Tak v Bitvě o Sinaj se mi nejvíc líbila linka s jednotkou Commandos která pátrá po planetě která slouží jako líheň Mortisů a také zapojení výzvědné služby Sabra ze Sinaje, která má inspiraci v Izraelském Mosadu. Líbí se mi jak Jan Kotouč vždy stvoří postavu nějakého přiblblého oficíra a pak ho nechá nějak pěkně zlikvidovat, sám jsem takových zelených mozků na vojně potkal až moc, na rozkaz jednoho z nich jsem třeba zametal jehličí v borovém hájku, to je stejně stupidní jako natírat třeba trávu na zeleno.

V jednom ohledu se Jan Kotouč začíná blížit svému vzoru Davidu Weberovi. A to ve dvou úplně rozdílných polohách svých knih. Na začátku balast, který skoro nudí a člověk si říká, zda číst dál. Ale když výdrží (a zatím to naštěstí nemusí čtenář "trpět" moc dlouho -na rozdíl od Webera, kde se to již enormně stupňuje), nastává ta pravá jízda, kdy nejde přestat se čtením, v metru přejíždíte stanice a čtete do noci i s vyhlídkou na tumpachovost druhý den v práci. Spousta vesmírné akce, dobře zmáknuté akce pozemních jednotek, hromada technických detailů, to vše já opravdu můžu. Chtěl jsem strhávat hvězdy za ten začátek, ale nebudu. Vždy si dávám pauzu a prokládám Hirano jinou četbou, ale teď půjdu rovnou na další díl...

Líbí se mi, že vyprávění má dost linek a na každou z nich jsem zvědavý jak posune děj. Když jsem si vzpomněl, že dlouho nebyla zmínka o jiném místě, tak v další kapitole zrovna byla, takže za mne spokojenost.