Běž, řekla cesta

Některé příběhy se mi četly lépe, některé mi nebyly tolik po chuti. Stejně jako potkáváme lidi sympatické a nesympatické. A to oceňuji - různé pohledy na camino, různé příběhy, důvody, různý styl vyprávění a různí lidé, kteří se dělí o svoji zkušenost. Sama se na tuto pouť chystám už velice dlouho, ale poslední rok je volání intenzivnější a intenzivnější, cesta mě prostě volá. Tím se autorka absolutně trefila.

To bylo tak nadherne. Az cloveku hned vleze do hlavy, chci jit taky. To, co mi kniha hlavne dala je ze, Camino cloveka samo vyzve. Az bude cas. A tak cekam a tesim se, ze treba nekdy nazuju boty taky a vyrazim...

Nejedná se o literaturu s uměleckými ambicemi, jako je např. Coelhův Poutník. Publikace obsahuje devět vyprávění cestovatelů, nikoli spisovatelů. Více či méně čtivě líčí své důvody, průběh výpravy i následné „vyhodnocení“ – zda jim pouť přinesla kýžené. Kniha má své plus v tom, že ji vypráví lidé různých generací s různými názory, potřebami, možnostmi. Většina příběhů mě zaujala. Jen mi nějak „nevoní“ poutníci, kteří si na cestu vyhradí dva týdny dovolené, trhají denní rekordy a stresují se, že „TO“ nestihnou. Podle mého Camino není o kilometrech ani o čase, ale o bytí tady a teď.