Bez dechu

"Kde jsi ho našla, Katrino?" Podívá se ke dveřím, za kterými je Ryan. Kde jsem ho našla? Nenašla. Našel si mě. "Pravda, nebo lež," řeknu a ona přikývne s úsměvem na tváři. "Přejel mě," řeknu jí. "Pak jsme se potkávali po městě a pokaždé jsem zapomněla, k čemu se používá pusa." Rayn je bodyguard, který se rozhodl odejít z práce a vrátit se zpět do svého klidu, domu v lesích. Je to pohodář, který by pro své milované udělal cokoli. A Hannah je pro něj od začátku záhadou, kterou nakonec přeci jen rozluští ;-))). Krásně čtivé dílko, sice předvídatelné, ale to vůbec neubírá na čtivosti, já si knížku užila a můžu jen doporučit.

Upřímně? Tohle byla jiná Malpas, než na jakou jsem zvyklá. A možná právě proto jsem z ní měla celou dobu tak zvláštní pocit. Žádný luxusní svět, žádný toxický alfa samec, co ti leze na nervy i pod kůži zároveň. Místo toho dostaneme příběh zahalený tajemstvím, strachem a neustálým pocitem, že se něco blíží… ale pořád nevíš co. Hannah si v sobě nese něco temného, něco, co ji svírá a nepustí. A já? Já jsem spolu s Ryanem celou dobu jen tápala. Skládala si střípky, čekala… a měla ten zvláštní pocit klidu před bouří. Ryan byl za mě obrovské plus. Ochranářský, vnímavý, netlačil na pilu, protože věděl, že by ji mohl zlomit. Žádný přehnaný macho, ale chlap, který přemýšlí, cítí a jedná. A právě jeho „tiché pátrání“ a instinkt bodyguarda drží příběh v napětí. A pak je tu Alex. Jeho dcera. A přesně ona do toho všeho vnáší něco, co jsem ani nevěděla, že potřebuju – lehkost, humor a takovou tu čistou, nefalšovanou lásku k tátovi. Díky ní ten příběh dýchá. Celkově to není kniha, která by mě posadila na zadek a donutila říct „wow, dop*čic“. Ale zároveň ji nemůžu označit jako slabou. Funguje. Jen jinak. A pak přišel konec… a tam jsem ji konečně poznala. Přesně ta Malpas, kterou znám. Napětí, emoce a všechno, co držela celou dobu pod pokličkou, najednou vybuchne. Takže jo – jiná, klidnější, možná méně divoká… ale pořád čtivá.