Snažím se upouštět od četby thrillerů, ale to není případ zkušeného spisovatele Michaela Connellyho - zaujalo mne spojení veršů a smrti .... A zde autor rozvíjí spletitý případ v několika liniích - záhadné sebevraždy policistů, nevyjasněná úmrtí ve vyšetřování a také život Jacka McEvoyho - kterého na stopu přivede smrt jeho bratra .... A to vše ve spojení s básněmi E. A. Poea ...." mimo prostor, mimo čas " Tahle kniha je profesně dobře odvedená práce - a já se určitě podívám na pokračování, protože závěr je zde otevřený .... A vzhledem k předmluvě Stephena Kinga si knihu zařadím do čtenářské výzvy.

Moje zbrklost vedla k velkému zklamání, můžu si za to sama: velice jsem se těšila na novinku, pořídila si ji hned po vydání, informována výkřiky z obálky o mimořádném zážitku jsem se hned vrhla na čtení. Ale ouha, šlo to nesmírně ztuha, po 70 stranách se vlastně nestalo vůbec nic, spousta nadbytečných popisů, žádné napětí. Za dalších 50 stran se z toho jen velmi zvolna začal klubat jakýsi případ, zavánějící velmi komplikovanými vraždami (a pedofilií v druhé linii). Teprve komunikace z terminálů a zadávané vyhledávání v databázích mne přimělo podívat se, kdy že to autor vlastně napsal: 1997! A jsem doma, nejen že už chápu, proč se mi to obsahově nelíbí, ale i proč v tom nepoznvám současný autorův styl (sice stále důkladný a hutný, ale od začátku napínavý), a současně proč ty výkřiky na obálce byly tak neadekvátní a neaktuální. Musela jsem odložit, nebavilo, nezaujalo, pro mne ztráta času.