Barabizna

Barabizna - tuhle řadu "mileniálních foglarovek" mám vlastně rád a fandím jí, protože dobrodružné literatury pro mládež je dneska fakt málo. Zvlášť té kvalitní. Zatím se mi vlastně líbilo všechno (nejvíc asi Zkáza Jezerní kotliny a Poslední tajemství Jana T.). Barabizna je o proti předchozím dílům téhle řady jiná - je to první knížka pod taktovkou ženy (navíc ostřílené autorky, která zvládne knížky pro děti i dospělé), která měla narozdíl od pánů odvahu přenést svět Jaroslava Foglara do 21. století, okořenit to Youtubem, videii, mobily a vším, čím dneska děti žijí. A vlastně jako takové je to fajn - tři kamarádi točí videa, je tu nějaké tajemství z minulosti, starý barák obestřený záhadou, šikana i vážné věci jako nemoc babičky, nemoc strejdy... který miluje všechno co se týká Foglara a to samozřejmě i lov bobříků...a tak Lucie Hlavinková tohle všechno propojuje... no a to je právě ten problém. Nefunguje to. Respektive ono to funguje, dokud se řeší věci kolem minulosti některých rodin, barabizny a rodinných trablů... jenže problém je v tom, že tam nefungujou ti bobříci. Jsou tam prostě navíc. Jako když se z kruhu snažíte udělat trojúhelník...jasně je tu nějaké tajemno, snaha vychovávat čtenáře, dodržovat určité hodnoty, problém je ale v tom, že prapůvodní Hoši od Bobří řeky stojí na tom lovení bobříků, snahou napodobovat Roye a přiblížit se mu - to je jádro celé té knížky, kterou Foglar kdysi dávno napsal. Bohužel Barabizná má smůlu, že mám HoBř zrovna rozečtené, takže mi paměť víc než slouží...