Baletky

Když jsem byla malá, chtěla jsem chodit na "balet" do zušky - ty uvozovky jsou samozřejmě na místě, vesnické hopkání má k Labutímu jezeru opravdu daleko. Ale rodiče mi to tehdy zakázali. Já jsem se vztekala, balet (bez uvozovek) se mi strašně líbil, ale s komentářem, že si akorát zničím zdraví, mi to prostě zamítli. Když jsem četla Baletky, tak jsem si nakonec říkala, že bych za to měla být vděčná. Sice bych se na konzervatoř jen stěží dostala (moc šišatá, moc málo anorektická), a kdyby ano, pro drzost by mě obratem vyhodili. Ale číst o tom utrpení malých holčiček je hrozné. Někdo přede mnou napsal, že si nemyslí, že by se desetileté holčičky chovaly tak, jak je v knize napsané, ale já tomu dost věřím. Ten neuvěřitelný dril spojený se zakomplexovanými učiteli, kteří si jen na dětech honí svoje mindráky, otevřená šikana žáků za vyšší váhu nebo za to, že sní knedlíky, koule z tance za to, že talentované žačce narostou prsa (za což asi tak může...), ignorace zdravotních problémů, dřina na sílu, škola 6 dní v týdnu, když navíc v pátek zavírá internát, což školu nezajímá, takže je z vás v podstatě bezdomovec, spi, kde chceš... To všechno by dorazilo i dospělého člověka, natož takovou malou dušičku. Navíc to všechno jen proto, abyste nějakých 10 let po maturitě hopkali kompars v oblastním divadle (do Národního se stejně nedostanete) a pak konec. Jenže co pak, když škola absolutně ignoruje jakékoliv všeobecné vzdělání a tvoří fachidioty par excellence... I ta nejistota do budoucna musí na vyvíjející se psychiku působit. A pak se divme, že ta děvčátka v tak nízkém věku obráží pražské kluby a některé zkoušejí i drogy. I forma myslím, že tomu všemu odpovídá. Není to skutečný román s jasnou dějovou linkou, spíš vzpomínky vršené trošku bez ladu a skladu, i časového. Mně přijde, že to krásně reflektuje zmatek, který člověk musí nutně mít v hlavě, když ho takováhle instituce vyvrhne do světa a když se s tím vším, co zažil, začíná vyrovnávat.

No, nevím co ke knize napsat. Čekala jsem dlouho než na mě v knihovně přijde řada a tak konečně plna očekávání, jsem se do ní začetla. Nelíbil se mi způsob psaní. Vulgarismy si také nemyslím, že by byly tak důležité při psaní, ale třeba spisovatelka, tak mluví i běžně. Přijde mi přitažené za vlasy, že by 11 letá děvčata jednala a chovala se, jak je v knize popsáno. Asi jsem se na knihu přiliš těšila a očekávala. Zklamala mě.