Knížka, která se mnou při čtení hodně emočně zamávala. Je vidět , že autorka je z oboru a ví o čem píše. Kniha je až bolestně věrohodná. Bohužel jsem se cítila spíše v pozici rodičů Lucie a byla jsem za ně nešťastná. Kdo se zajímá o poruchy příjmu potravin , chce se něco dozvědět o tom , že se to může stát, ať už dětství probíhá jakkoli , pro toho je tato kniha. Určitě není pro slabé nervy, příběh je dost depresivní a bolestný.

Je vidět, že autorka je psychiatrička, protože dokáže skvěle a uvěřitelně popsat všechny myšlenky, které hlavní hrdinka v hlavě má. Pokud jste si třeba při pohledu na anorektičku někdy řekli – jak je možné, že to nechala dojít tak daleko? To to nevidí, že je jen kost a kůže? - po téhle knížce možná myšlení takto nemocných lidí pochopíte. A nejen jich. Tahle knížka otvírá hlavu a neměla by rozhodně zapadnout. Stojí naproti všem těm youngadultkám, jejichž hrdinky mají rádoby úzkosti jen proto, že je to módní. (ať už v knížkách nebo ve světě mladých) a kloužou jen po povrchu. Ale na druhou stranu nečekejte žádné těžké čtení – knížka je napsaná s lehkostí a čte se sama, příběh "odsejpá" a vy chcete vědět, jak to dopadne.