Až na věky věků

Příběh o lásce, která trvá věky, působí dost netradičně ( alespoň z mého pohledu). Zatím jsem se s podobným tématem setkala jen v jedné knize (potažmo duologii), takže jsem si jiné zpracování docela hezky užila. Linka z minulosti v níž se setkáváme s Magdalenou, je popsána hodně emotivně a já měla pocit, že jsem se ocitla v dost temné baladě. Místy jsem chtěla vzteky brečet nad tehdejší krutou dobou, jednu scénu jsem musela vydýchat a dát si menší pauzu, abych mohla pokračovat. A když jsem byla v nejlepším, autorka udělala střih a vhodila mě do současnosti. V tu chvilku jsem se cítila strašně frustrovaná :-), protože jsem nutně potřebovala vědět, co bude dál. Linka ze současnosti tu tíhu předchozí části, ale nakonec hezky odlehčila. Vše se hezky propojilo a příběh se uzavřel. Přesto mám kapičku pocit, že jsem si s Magdalenou rozuměla víc než s Milkou. Její část mě naprosto pohltila , zakázána láska je téma které prostě zbožňuju. A musím se přiznat, že Hynka jsem si zamilovala stejně jako hlavní hrdinka. Proto příběh první zmiňované hodnotím 5* a Milčin 4*.